Mammon - Revenge

I.

Chladné řetězy stvořené z nicoty sevřely křehké tělo anděla. Zajatec se zmohl pouze na chabou obranu. Řetězy nepolevily. Házel a škubal svým tělem v touze po svobodě. V záchvatu zuřivosti pokryly jeho tělo ostré tvrdé šupiny a ostny, jež prorazily řetězy. V tentýž okamžik jeho tělo pokryl proud horké husté krve řinoucí se ze zad.

" Nééé!" vykřikl zmučeně Mammon a trhal svým tělem. Náhle si uvědomil, kde je.

Sen, pomyslel si a napřímil se. " Arrg!" Bolest jej zlomila v pase. Chtěl se sevřít pažemi, ale nemohl. Když vzhlédl, spatřil okovy na pažích a zápěstí. S oddychováním se ohlédl za sebe. Do očí mu vtrhly slzy. Ze zad mu trčely zkrvavené kostnaté pahýly pokryté peřím. Jeho křídla…byla pryč. Jeho mysl se naplnila vztekem a záští. Nebyl to sen… Vzpomínka. Toužil poznat svého kata a vyrvat mu srdce z hrudi.

" Karderas?" Mammon překvapeně vzlykl a poklesl v kolenou. " Kdo mi to udělal? Kdo?!" Karderas pomalu a váhavě přistoupil udržujíc si odstup. Jeho oči byly sklopené, hlava pokleslá na hruď. V pravé ruce svíral Ashamuro, Mammonovu dýku. V prázdné temné místnosti zavládlo ticho. Napětí mezi dvěma osobami uvnitř houstlo. Karderas už to nevydržel. Cítil Mammonův pálivý pohled. Vymrštil hlavu a ostře do jeho hadích očí vryl svůj pohled.

" Já!"

Mammon sebou prudce vyděšeně trhl. Nevěřícně hleděl na muže před sebou. Překvapení vystřídal vztek.

" Karderasi! Ty svině!" házel sebou Mammon zlostí a svíjel se v řetězech. Karderas se pousmál. Ale nebyl to sadistický úšklebek blázna, ale byl smutný, bolestný. Mammon svou sílu opět vyčerpal a omámeně klesl.

" Chceš odpověď! Tak mi sakra polož otázku!" vykřikl anděl z posledních sil a zavřel oči. Plně teď napínal sluch a vyčkával.

" Proč?"

" Proč co?!" zašeptal otráveně anděl a pozvedl zrak. Jeho pohled se zasekl na Karderasově krku. Hltal každý záhyb.

" Proč si mi to udělal?" povzdechl si Karderas a na jeho tváři se objevily známky zčervenání. Mammon se zamračil, ale zrak neodvrátil z krku.

" Já nevím…"

" Cože?!" rozkřikl se lovec a pevně sevřel dýku.

" Na tuhle otázku je tohle moje odpověď!" odfrkl si Mammon a zavřel oči. Karderas neovládl svůj hněv a vrhl se k andělovi. Mammon ucítil chladné ostří na svém hrdle. Otevřel oči a hleděl přímo do rozzuřené nepříčetné tváře lovce.

" Nemůžeš mě zabít! Nezapomeň na dohodu!" s těmi slovy se Mammon vrhl po jeho rtech. Karderas celý zrudl. Stud a úlek zmrazili jeho tělo. Mammon nenasytně hltal jeho ústa.

" Přestaň!" ohnal se s výkřikem po Mammonovi. Dýku pokryla krev. Mammon zavrčel bolestí a natočil levou stranu tváře ke Karderasovi. Ten ustoupil a upřeně hleděl na Mammona. Levou stranu tváře mu hyzdil krvavý šrám od ucha k zevnímu koutku oka.

" Tohle ti neodpustím!" Tvář krvavě zrudla. Hladká jemná kůže se začala deformovat.

" Jed… V té dýce je jed?!"

" Vypadni!" rozkřikl se Mammon a odvrátil znetvořenou tvář. Karderas se dal na útěk. "Vypadni…" zašeptal zmučeně anděl a upadl do opětovného bezvědomí.

 

II.

" Kdo ste?" Mammonovo nahé tělo obklopila tma. Ozvaly se kroky. Temnotu protla zářivě bílá paže, která chamtivým úderem sevřela Mammonovi krk. Jeho končetin se chopily řetězy a opět přišla ta ostrá rána do zad.

Mammon otevřel oči. Co to znamená? Mohutné dveře pobité kovovými pláty se s duněním otevřely. Dovnitř proniklo oslnivé světlo, které anděla tvrdě udeřilo do očí. Pomalé váhavé kroky se plížily místností. Mammon pozvedl hlavu a mžoural světlem zraněnýma očima před sebe. Spatřil sobě známou tvář.

" Můj trýznitel…" povzdechl si a svěsil hlavu zpět na hruď. Karderase tato slova zarazila a již neudělal žádný krok.

" Jsem tu abych…" Karderasův hlas se zachvěl. Pohled na Mammonovu zjizvenou tvář mu vehnal slzy do očí.

" Je mi to líto!" Mammonova tvář se změnila. Jeho pohled byl pln lhostejnosti a opovržení. "Nechci odpuštění… Snad to jen…"

" Snad co?" zašeptal nevšímavě anděl. Zavládlo ticho. Karderase ztratil naději na rozumnou konverzaci. Ale jak může být rozhovor rozumný, když je jeden v poutech a druhý třímá smrtící zbraň. Karderase pohlédl na dýku. " Hmm…" Bez váhání ji odhodil ven ze dveří, kde ji pohltilo světlo.

" Jak špatné rozhodnutí! Chceš být v mé přítomnosti neozbrojen…"z Mammonových beder se prodraly ostny a posléze dračí ocas o délce tří metrů, " po tom co jsi mi proved!" Ostnatý ocas vrhl proti Karderasovi. Rychle a mrštně obtočil jeho paže a učinil jej svým zajatcem. Karderase se nebránil, neboť na jeho hrdle spočíval ostrý bodec zakončující ocas. Mammon si zajatce přitáhl těsně k sobě. Upřeně mu hleděl do očí.

" Kdo mě zradil? Kdo mě sem uvrhl?!"

" Tví druzi…"

Mammon párkrát zamrkal a povzdechl si.

" Čekal jsem to… Má vlastní rasa…"

" Ale já je požádal…"

" Proč?"

" Chci…"Karderasovo tělo se zachvělo. " Chci aby si mě nenáviděl!"

Mammon se pousmál.

" Chápu. Nenávist je snadná na cit, ale nestálá a složitá pro pochopení. I když tě budu nenávidět, to co je mezi námi neskončí. Vždy tě budu chtít." Mammon povolil sevření. " Dnes je konec. Jsi slabý…" šeptal Karderasovi a přitom jej něžně líbal na krk. Karderase blaženě vzdychl, ale náhle se prudce odtrhl a chvatně odešel. Mammon sledoval jak se dveře zavírají. V nastalé tmě si vychutnával chuť Karderasovi kůže v ústech.

 

III.

Kolem Mammona se do kruhu shromáždilo deset andělů. Jejich těla pokrývala lehká hedvábná kimona stejně jako Mammona. Ucítil pevný stisk na obou zápěstí a poté tupou táhlou bolest. Jeden z andělů mu fixoval ruce za zády a vyzvedl jej, aby všem viděl do tváře. Z kruhu vystoupil urostlý mladý muž se sněhobílou pletí a černými vlasy sahajícími až do pasu. Nemilosrdně Mammona udeřil do tváře a sevřel pevně jeho krk. " Je čas tě potrestat!" Mammonovo tělo ovládla křeč a pokryla rudá krev.

Mammon se probral udýchaný, zpocený a vyděšený. Poznal ty, kteří jej zradili. Cítil se tak sám, obklopen tmou a nepřáteli. Jeho důvěra byla podlomena v samotných základech. Nemůže-li věřit svému druhu, pak už nikomu. Jeho myšlenky se nyní upínaly ke konci. Jedinou cestou jak ukončit tuto bolest je požádat o smrt. Ta jediná by byla vysvobozením ze života plného zrady.

Kovové dveře temné místnosti se rozletěly a dovnitř vtrhlo světlo. Mammon zlostně zavrčel a zavřel oči. Bez jakýchkoliv pochyb, že je to Karderas, vykřikl: " Vypadni!"

Karderas se zarazil. Jeho tělo se celé chvělo. Byl velmi zesláblý. S vyděšeným heknutím padl na kolena a zhluboka oddychoval. Mammon pozvedl hlavu, otevřel oči a nechápavě pohlédl na lovce. Když Karderas ucítil jeho pohled, pomalu vstal a šel k vězni. Poslední metry se rozeběhl a skočil Mammonovi kolem krku. Pevně tiskl jeho nahé tělo k sobě a dusil nářek.

" Co se stalo?" vykoktal ze sebe překvapený vylekaný anděl.

" Ten sen! Ten sen byl tak skutečný! Nechci aby jsi zemřel! Nikdy jsem to nechtěl!"

" Nezemřu… Nikdy."

S těmito slovy Mammon políbil Karderase na krk a neodbytně v tom pokračoval. Tlukot srdce v Karderasově hrudi se zrychlil pod náporem vzrušení.

" Pověz mi… Proč to děláš?"

Mammon položil hlavu na jeho rameno a hleděl do prázdna.

" Je to jen touha. Dotknout se něčeho krásného. Někdy je to věc, někdy rostlina. Ale častěji osoba. Ty jsi krásný. Tehdy při shromáždění jsi ke mně nebyl přidělen náhodou. Já si tě vybral. Toužil jsem se tě dotknout ve chvíli, kdy jsem tě viděl poprvé."

Karderas se odtáhl. " Víš, že mi ubližuješ?"

Mammon přikývl a natáhl se pro polibek. Karderas ale ustoupil do tmy po pravé straně anděla. Řetězy zařinčely a Mammon s výkřikem překvapení padl na kolena. Řetězy kolem něj s rachotem popadaly. S úlevou si protahoval paže. Když pohlédl před sebe, spatřil jak Karderas odepíná svou zbroj a obnažuje své tělo. Mammon k němu natáhl ruce a mile se pousmál. Karderas se posadil na jeho stehna a pevně jej objal kolem krku.

" Jsi volný!"

---