Chvění

Bez náporu na mozek byla moje duše pohroužena do tmavých stínů velkoměsta. Neviděl jsem za, ani kolem sebe a jen velmi zřídka jsem viděl to co bylo přede mnou. Obrysy dosud neuskutečněných snů. Emocemi rozvířené myšlenky proudily celým mým tělem a v duchu jsem cítil, že tohle je to právé místo, že tady najdu to co celý život hledám.. svobodu, lásku, porozumění.. ale konec iluzí. Čekám, a to je špatně. Bez přičinění se stejně nic dobrého nestane, budu muset něco dělat.. mám strach, nemám sílu.