Na konec

Právě teď
ztrácet se v těch okamžicích
v nichž končí Třídy Rudých armád
a začínat v písku Normandie
a přitom být pořád beze jmen
jako dávno mrtvá svačinářka z kolínské fabriky na Zyklon B
jako okamžik elektrického výboje
jímž se nebe dotýká země v neustálém loučení
jako jméno, napsané na druhé straně zdi
když považujeme řeč andělů za ticho
a kameny zaháníme slepé psy a ulice
namísto toho
abychom plivli do tváře tomu v zrcadle
nebo trhali nekonečné ovoce
rostoucí u cest do nikam
právě teď a nikdy
kdy jsme tělo Perseid
i voda z pramene Panny Marie
a padáme kamerovými systémy
rozloženi na jedničky a nuly
stejní jako předtím než jsme se narodili
a třeba se i najdeme
v příštím vesmíru
opilí se světlými vlasy
jak čekáme na poslední tramvaj
která jede až na konec