Naomi!

„Naomi! Viděl jsem hejno mrchožroutů kroužit nad tímto opuštěným místem, ani ve snu bych nepomyslel, že právě ty jsi je pozvala na hostinu. Nechali mi dost, abych tě poznal, abych se třásl nejen bolestí, ale především hnusem. Vím, že to torzo je tvoje, moje drahá Naomi…“

Moje? Ne, jen to ne! Měl bych tě pohřbít, ale jsi nechutná, nechci se tě dotýkat a jak rád jsem to ještě před pár dny dělal. 

„A vůbec, tys byla drahá pro všechny, ale nikomu. Chápeš? Těžko, všichni ten rozdíl pochopili, kromě tebe. I já jsem jej chápal, přesto ani mně jsi nebyla drahá.“

Opravdu? Tak proč jsem tě hledal? Já jediný. Chtěl bych se rozběhnout, abych rychleji zapomněl, ale ty mne k sobě stále poutáš, nemohu se vynadívat na tvé rozežrané tělo, na obnažené kosti, které jsem nikdy dřív nemusel pozorovat. Musím pryč! Nechci, ale musím, je mi z tebe zle. 

„Odpusť mi. Nikdy jsem… Nikdy jsem nepomyslel, že tvá krása pomine. Když jsem tě hladil a tvoje vlnité světlé pramínky protékaly mými prsty jako nyní rozbředlá zem protéká tvými vlasy, když jsem nemohl odtrhnout oči tvého bujného poprsí, jak jsi klidně spala a každý tvůj nádech vzbuzoval moji touhu po těle, jehož se přede mnou dotýkalo nespočet mužů a přesto mi poskytlo tolik slasti. 

Proč mi to vyčítáš?! Proč mě tvé mrtvé oči nechtějí nechat jít? Vím proč. Už nejsi krásná a nemůžeš mne opustit tak jako ostatní přede mnou, protože takovou by tě nikdo nechtěl. Ani já tě takovou nechci!" 

Měla jsi radost, když tě všichni obdivovali? Když draze platili a čekali, až se svlékneš? Až se budou moci alespoň podívat, když už se tě nemohou dotýkat? Pak sis vybrala jediného z davu, který v tu noc nemusel jen snít. A já... tolik nocí jsem nemusel. Teď bych rád, přestože je den. Probudil bych se a ty bys zase byla krásná a já bych... 

„…a já bych ti mohl vysvětlit ten rozdíl. 

Řekl bych ti, že jsem koupil, cos prodávala, ne proto, abys byla se mnou, ale proto, abys nebyla s jinými. 

Řekl bych ti, jaký význam máš, drahá Naomi, jaký význam máš pro mne v porovnání s penězi, které ti stačily, když jsem za ně mlčel a nechal promlouvat pouze tvé tělo. 

Řekl bych ti, jakou slast jsem s tebou prožíval, aniž by ses mne dotýkala. ¨

Řekl bych ti, co na tobě bylo nejdražší, i když to nebylo na prodej. Naštěstí. Protože kdybys prodala i to, přišla bys mi draho, ale nebyla bys mi drahá.“

Stydím se sám před sebou a nemusím to říkat, ty to víš. Vždycky jsi to věděla. Proto sis mne vybírala, stále dokola a já jsem nikdy zadarmo nemluvil, jen jsem draze vedl ten uřvaně mlčící dav, stejně jako nyní jsem největším mrchožroutem ze všech, tvým velkým tlustým a nenažraným červem, který pozřel celé tvé nitro. 

„To já jsem těm ostatním nechal jen tvé zbytky.“