Vyznání

V práci jsem na recepci přinesl kolegyni ( její oblíbená barva oblečení - i celkově - je bílá barva) krásnou bílou květinu (ani nevím její název a původ). Nebyla tam,když jsem vešel, nechal jsem ji tedy položenou na klávesnici. Všimla si jí tak po půl hodině, kdy mi přišla děkovná sms za kytičku i za její kolegyni - tu jsem nemohl opomenout (ze strategických důvodů). Bylo půl sedmé ráno. V devět jsem šel přes recepci a Ivča (ona kolegyně - věk 42, po dvou dětech, postavu pětadvacítky - úžasnou, k tomu ještě měla dneska na sobě ty sexy bílé, uplé a hlavně průhledné kalhoty) byla sehnutá ke kolegyni Ivet a cosi jí živě vysvětlovala. V tom mě zaregistrovala,usmála se a já též.. i pohlédl jsem jí dlouze do očí a řekl tohle ( co jsem v půl šestý ráno cestou do práce stloukal v hlavě, při řezání oné bílé květiny pro Ivču).