Jak jsem konal dobré skutky

O Pifovi místní babky v čele s Fadrnou odjakživa říkají, že je Uličník a dareba co roste pro kriminál.

Jemu je to šumafuk, ale já za dlouhých bezesných nocí poslouchám, jak už i vítr si tu ševelí „Fíííí, Leošššš, kocour od kriminálníka fííí “, „ Krimoššššův kocour Leoššš fííí fííí “. Takový protivný šum ani fuk bych vám nepřál.

Pif je holt pořádná kaňka v mém životopisu.

A tak jsem se rozhodl. Nebudu již více Dobrodruhem, nýbrž stanu se Leošem Dobrodincem.

Aby na mě bylo lépe pohlíženo, začnu vytrvale DOBRÉ SKUTKY činiti a to na zemi, ve vodě, ve vzduchu, dokonce i v atmosféře husté, že by se dala krájet. A tím nemyslím nějaké obyčejné zalévání kytek, nebo snad utírat prach. Budu pomáhat opravdu usilovně až i takový Limonádový Joe se proti mně stane pouhou šťávičkou. Tak slibuji.

Po týdnu zasvěceném této bohulibé činnosti musím uznat, že si vedu opravdu dobře. A kdo nevěří, ať si vše ověří v mém Deníčku. Založil jsem si na to úplně novou stránku nadepsanou DOBRÉ ČINY. Hele, tady je datum, no a v téhle kolonce POČET uvádím získaný počet. Vidíte: 1,2,3,4,5,6,7. Sedm činů za jeden týden!! Pecka že jo?

Ono totiž vůbec není jednoduché tohle pomáhání. Příležitosti neleží na každém kroku a já musel postupně slevit z úmyslu konat dobré činy Kolosální a Pamětihodné na provozování činů Významných. Jenže ty taky zrovna nebyly k mání, tak aspoň  Záslužné  …. kde nic tu nic ....  Chvályhodné ....... Užitečné taky nic……. Solidní ... Dobré ...… no a nakonec jsem zalil ty kytky. Pif mi potvrdil, že se jedná o čin velmi potřebný, jelikož Pifka je tento týden na Školení a bude jen dobře když na ně dohlédnu. To bylo v pondělí. V úterý se mi zalévání zase hodilo a já si mohl do Deníčku zapsat 2, však to byla celá konev. Ve středu koukám, no to mě podržte, Pif najednou taky honem nutně zalívá kytky! Jasně hošánku, chceš mi vyfouknout můj dobrý čin. Počkal jsem až se s tím rendlíčkem odklidí a zalil je opravdu pořádně. A ve čtvrtek jsem šel s konví hnedle dvakrát. Pátek 5, sobota 6 a v neděli poctivá sedmá zálivka, čili sedm dobrých činů. Týden uběhl doslova jako voda a slečinka stála ve dveřích.

„Ták uff, konečně jsem doma, jakpak jste si tu vy dva hospodařili? Pomož mi Leošku s těmi balíčky. No ale naklizeno tady máte náramně nóó .......jejda.....vidím že jste zrovna umývali zem, abych vám to nepošlapala …

„Neumývali, vůbec,“ hlásil jsem.

„Hm, že je tu takové mokro, odkud se ta voda nabrala? .... vy jste prali? ...né?... odkud se to …...  neprasklo zase u sousedů potru-  ..... co?? ….  Ježíšmárjáááá!!! 

MOJE KAKTUSY !!!! 

Který osel je takhle utopil? Seš vůbec normální Pife? Mě snad trefí šlak. Vy-vy … vy mezuláni na chvilku člověk vystrčí paty.“

Jako poeticky založený kocour bych mohl napsat „Gejzír slov z ní tryskal jako vodopád “ ale přesnější asi bude, když řeknu, že prskala opravdu fest. A znáte to, kapénka ke kapénce a za chvíli vám taky teče z nosu. Radši jsem trochu poodstoupil dřív než na mě ta příslovečná poslední kapénka dopadne.

Tahle Přednáška vypadala ještě na dlouho.

„ROZPRRAŠOVAČ!! NIC VÁM TO NEŘÍKÁ? Na zavlažování kaktusů máme přece odjakživa tohle rozprašovátko!! Čemu se  chechtáš Leoši?“

 No tohle jí teď vyprávět nebudu, ale vzpomněl jsem si na bezvadnou přestřelku, kterou Pif s tímhle rozprašovátkem vymyslel. Já byl tenkrát Limonádový Joe a on Padouch Jesse James schovaný za druhým křeslem a pálili jsme po sobě neohroženě ŠPRYC ŠPRYC CÁÁÁK .....ŽBLŮŮŮ ..

„Nechechtám se.“

Slečinka se skokem přemístila k dalšímu květináči a lamentování nabíralo obrátek i výšek.

„Óóó ÓÓÓPUNCIE!! Podívejte se, jen se podívejte, všechny kořínky úplně uhnily. Mě vážně trefí. Tady dokonce chrní vodní šnek! Kruci, co on si myslí, že je snad někde v jezírku na leknínu na dovolené? Tohle je OPUNCIE ty pacholku, já tě … tu máš a ještě a ještě.“ 

Pifčiny nové botasky mají úplně bezhlučné podrážky, takže bylo dobře slyšet jak se pod nimi šnekův malinký domeček otřásá v základech. A i když je slečinka lehká váha, rozčilení jí dodalo ukrutnou sílu. Netrvalo dlouho, na stěnách domku se objevily první prasklinky, prohýbaly se výztuhy, pak naráz povolila hlavní příčka a celé se to sesunulo malému plži na hlavu.

Opravdu smutný konec bezejmenného hrdiny.

Šnekovrah si nás zuřivě měřil pohledem, ve kterém se jasně zračilo „Tak kdo bude další?“

Ani jsme se nemuseli rozpočítavat na Prvý-Druhý, bylo jasné že budu první.

Hlavou mi blesklo „Tu by zastavilo snad jen zrcadlo “. Kamarádi, věřte nebo ne, v té chvíli se stal zázrak. Mé poslední přání bylo vyslyšeno. Slečinka strnula v půli kroku, jakoby mocné ŠTRONZO odněkud zaznělo. Jasně že nezkameněla, zase takový zázrak to nebyl. Prostě na mokrém linoleu spatřila svůj rozježený odraz a mohu potvrdit, její účes už nebyl zdaleka perfektní.

Těch pár získaných vteřin stačilo abych zahlédl, že mi Pif za jejími zády cosi naznačuje. Vlastně naznačování je slabé slovo, protože jak za ní těma rukama šermoval a mával shora dolů, bylo hned jasné co chce udělat. Úplně jsem ho slyšel: „Musíme ji něčím majznout po hlavě, jinak je s námi Ámen.“

Tak a je to tady kamarádi. Už se vezu na dráze zločinu. Nebudu jen Kriminálníkův kocour, ale nejspíš se stanu též kriminálníkem. SPOLUPACHATEL! Ledaže bysme potom pořádně všude utřeli prach …

„Leošku začni “ zasyčel Pif

Slečinka vytušila, že se něco chystá. Začala ustupovat krok za krokem ke stěně. A my ji obkličovali.

„Leošku tak už začni, ty první “ a nenápadně mi podal  zabalený předmět. Dobře ať se stane co má se stát. Strhl jsem papír a s bojovým pokřikem „HRRRR NA NÍÍÍÍ  ZA ŠNEKÁÁÁ“ vyrazil na zteč a před sebou držel ……é?.... no jo, ale tohle jí přece nic moc neudělá, nějaké kvitko ..

Pif vypadal, že se o něj též pokouší ŠTRONZO.

„Můžeš mi říct co tady nacvičuješ Leoši? Slíbils že budeš přát normálně a né u toho šaškovat, kolikrát jsme to zkoušeli.“

„A jó, to přání na přivítanou, sem úplně zapomněl……ale básničku říkat nebudu, takže..  echm, echm…

Naše drahá Pifko, my máme takovou radost, že už jsi zase doma a abys věděla tady máš od nás dárek, tenhle košíček nádherně aranžovaných sušených kvítek. Takové jsou totiž úplně nejlepší, poněvadž se vůbec nemusí zalívat. Už žádné vláčení konví a ….“  a Pif mi do přání začal kašlat.

„No tak to jste hodní Leošku, moc děkuji, ty jsi vážně pěkné kvítko “, usmívala se Pifka a už se ani nezlobila. Mrkl jsem na Pifa, mám další dobrý čin.

Parádní odpoledne a na večer si ještě půjčím kaktusové rozprašovátko. Vždycky když Kaderka vystrčí hlavu z okna a zkoumá jestli si vzít deštník, já mu na tu jeho přehazovačku hezky trochu napráším. 

Jako dobrý čin si to zatím nezapíšu, ale je pravda že díky mě aspoň nikdy nezmokne.

Více zde: http://www.kocourdrapkem.cz/