Dračí princ.

 

Dračí princ. (Pohádka)

 

Bylo malé království,

které v mapách není,

vládl mu  moc starý král,

oddával se snění.

 

Jeho dcera Culajda

s ním bydlela taky,

milovala nade vše,

papírové draky.

 

Byli všude po stěnách,

milo pohleděti,

na hřebíčcích v omítce,

smáli se jak děti.

 

Pan král ale každý den,

blouznil jako ve snu,

kdo nám bude vládnouti,

až pak jednou zesnu?

 

Snil o princi bohatém,

jemuž předá úřad,

aby moh už klidně žít

a starostmi nechřad.

 

A nahoře na kopci,

na královském hradu.

Pročpak má svou princeznu!

Snad jen pro parádu?

 

Provdám holku nezbednou,

za mocného prince,

jenž má hrad jak drahý skvost,

v truhle zlaté mince!

 

Princezna se cukala,

že se nechce vdávat,

že ženichům uteče,

nechá všechny plavat.

 

Schovávej se před nimi,

jak chceš nebo nechceš!,

Kdo tě najde do tří dnů,

toho si pak vezmeš!

 

Když pak přijel první princ,

tři dny a noc k tomu,

hledal, hledal,nenašel,

tak jel zase domů.

 

Princové se sjížděli,

a hledali znovu,

Culajda se schovala,

čtvrtý den šli domů.

Bože, prosil starý král,

dost toho soužení!

Sešli třeba chudáka,

ať se s ní ožení.

 

A na peci pod hradem,

hloupý Honza žil si,

a mamka mu vařila,

on jen lebedil si.  

 

Zelňáček když dojedl,

aniž mu kdo radil,

jak o králi uslyšel

na hrad rychle pádil.

 

Ty chceš Honzo princeznu?

To zlobivé tele?

Najdeš-li ji bude tvá,

i království celé.

 

Neboj, králi, pohlídám,

tvou zlobivou dceru,

pak mi svatbu vystrojíš,

králem budu věru.

 

Culajda se ušklíbla,

Honzu jak jen vidí,

v komnatu svou odešla,

král se za ni stydí.

 

Ale Honza nezoufal.

Do zahrady zajdu.

Schovej se ty kam jen chceš,

však tě zítra najdu.

Půlnoc přišla jako duch,

hvězdy stesky hojí,

v jejich lesku Culajda,

na balkoně stojí.

 

Na nebeské kopuli,

svítí luna bledá,

tu princezna na dráčka,

rozpustile sedá.

 

A už letí ke hvězdám,

ve tmě mizí v dáli,

jen ty hvězdy na nebi,

Honzovi se smály.

 

Ráno zašel v komnatu,

kde ti draci byli,

jednoho snes na balkon,

sed na něj v tu chvíli.

 

 

Tichým hlasem nejistě,

„Za Sulajdou“ hlesl,

když tu kouzlem tajemným,

drak se vzhůru vznesl.

 

Jako střela letěl drak,

po vesmírné lince,

až pak přistál s Honzíkem,

u dračího prince.

 

Zrovna byla hostina,

v sadu plném kvítí,

pijí, jedí zpívají,

slunce k tomu svítí.

 

Honzovi jíst nabídli,

on si ale nedal,

rozhlížel se po kytkách

a Culajdu hledal.

 

V stinném loubí seděla,

dračí princ ji líbal,

Honzu, jak je uviděl,

chytl zloby příval.

 

Co mi lezeš do zelí,

dračice máš svoje,

a tuhleta princezna,

nevěsta je moje!

 

Dračí princ se jenom smál

a Culajda taky.

Leťme domů, Honza řek,

osedlejte draky!

 

Nachystali ekvipáž,

pohádkovou málem,

Honza letěl s nevěstou,

za tatíkem králem.

 

Že Culajda odjela,

nevadilo princi,

na cestu jim přibalil,

truhlu zlatých mincí.

 

Konečně se, holka, vdáš,

žádné pechtle medle,

A Culajda souhlasí,

svatbu chce mít hnedle.

 

Cituji teď jenom to,

co básníci psali,

kurzivou je výrazné,

co do veršů dali.

 

Oženil se Honza náš,

jako každý jiný,

za čtvrt roku-jaký div

hnedle byly křtiny.

 

Špuntík se jen usmívá,

ale má to háček,

z peřinky se usmívá,

roztomilý dráček.

 

 

Honza tomu nevěří,

tančí foxtrot, šimi,

za Sulajdou zajdu si,

snad to vysvětlí mi.

 

Tři měsíce se mnou žiješ,

Honzo, všeho všady,

tři měsíce pak já s tebou,

šest je dohromady.

 

Tři měsíce pak společně,

připočítej dále...

Dobře je to,řekl Honza

a šel dělat krále.

 

Na hradě si nezvykl.

Kdo zelňáček dá mu?

A tak vládl na peci,

v chaloupce měl mámu.

 

A princezna Culajda,

jen na dracích létá,

jeden nový přibude,

každičkého léta.

 

Spokojené království.

Život chmury odnes.

Neumřel-li nikdo z nich,

šťastně žijí dodnes.

---