Ve frontě na poště

Ve frontě na poště

hubená žena na korpulentní ženu poštěkává,

až jí poskakuje drdůlek.

Přišla jsem dříve, čekám tu hodinu a více,

hle - v mramorové dlažbě vyhloubený důlek.

Pode mnou je hlubší, hlasitě hlásá statnice a neustoupí ze své pozice.

Pán za nimi je nejspíš Šalamounův vnuk,

nebo jen nesnáší hluk.

Rozsoudím vás, nabízí se,

se šuplerou v ruce kleká,

měří důlek po důlku.

Milimetr rozhoduje, pán se hrdě naparuje,

čeká jásot okolo, že ticho krásné nastalo

a klid na frontu lid konečně teď bude mít.

Než se řada pohne z místa, přikvačí muž detailista.

Jako znalec v oboru zátěže protestuji, vážený,

nevzal jste v úvahu váhu každé ženy.

Zátěž na dlažbu působící

závažně ovlivňuje mramoru kondici.

Prohlubenina pod dámou s podváhou stěží se vytvoří,

zatímco dáma s nadváhou se do kamene po kotníky zaboří.

Jak se karta obrátila, lehká dáma zajásala,

detailistu políbila, ze srdce mu děkovala.

Moudrý muži, díky Vám,

na řadu se dostávám.

Jen neraduj se, vychrtlice

s inkasem v kostmi chrastící ruce!

Nepřekonáš překážku – přepážku

už obloženou tuze oblou ženou.