Umění lyžovat

Protože mě to zajímalo, tak jsem se zeptala:

„Co bys dělal, kdybych se třeba zabila v autě, nebo třeba na lyžích, oženil by ses s jinou?“
„Vím bezpečně, že  ne!“ Když si při odpovědi čte noviny, mluví skoro na sto procent pravdu.
„Proč ne znovu? Ty máš něco proti manželství?“
Nevím jestli má někde za čelem poplašnou kontrolku, ale noviny odložil, a upřímě se mi zahleděl do očí.

„Samozřejmě že nemám nic proti manželství. Jak jsi na to přišla?.“
Hraješ to do autu otázkou, pomyslela jsem si, a vrátila ho na svoji kolej.

„Tak proč by ses neoženil znovu?“
„Tak tedy ano, oženil bych se znovu.“

“Opravdu?“ Když se to vysloví, má to pachuť po zkyslém vině. Musel vidět, jak mě zasáhlo vyslovené.

Uměl číst, uměl vytušit. Nadechl se, a po chvilce beze slova, zase vydechl.
„Snad bys s ní nespal v naší posteli?“
„Kde si jako myslíš, že bych s ní měl asi spát, na plovoučce?“ Dostával te trochu do otáček.
„Sundal bys moji fotku a místo ní si nad postel pověsil její.“ Už jsem se neptala, a jen konstatovala, co bylo zřejmé.

„Asi jo. Jak by ses tvářila, kdyby támhle visela fotka jiný ženský?“
„Určitě bys jí dovolil, aby lyžovala na mých Alpinách.“
„Ona lyžovat neumí.“
To ticho nedokázala přehlušit ani Nova.
„Do hajzlu!   Neumí!“