Kafka zabil by mne v prvním dějství

Jako malá holka často jsem snila,

ruměnce na tvářích z tisíce her,

jednou být řezníkem, podruhé tančící víla,

však vůně dětství mění se v nahořklý odér.

Jsem jako ti smutní lidé v šalině,

kterých mi bylo vždycky jen líto.

Přísný výraz a nálada naštvaná - JEDINĚ!

Trápím se, uvadám a oni VÍ TO.

Nenaplněné touhy a zakázaná přání,

snad odpustí Vám malá polednice,

již nepíši básně a o snění nemám zdání,

jsem prohnilá bankovní úřednice:

,,Zakládám účty - prodávám lži...

                       . . . A NIC VÍCE."