Abys

Jsme chvíle smutku deště
černých punčoch pavučinu
svlékáš pro mé příště
v noci na krok od podzimu.

Ticho velkých písmen
píšeš rty, mi po rtech
jazyk zhasl na mém
kříž neseš můj v ústech.

A dojdem ke své smrti
v tělech z ran a větru
k času započetí
ke vteřině v světlu.

V této časné smrti, budu ti tvým tělem
abys letět mohla, nahoru s andělem.