1. Probuzení

Petra se párkrát převalila na posteli, než otevřela oči. V pokoji bylo šero, přesto si hned uvědomila, že není doma. Kde ale? Žádné dekorace, strohý nábytek, nevypadalo to, že se probudila u náhodné známosti z baru. Chtěla vstát, ale všimla si, že jí v tom brání nějaké dráty vycházející z jejího těla. Je v nemocnici? Petra zpanikařila, začala si ohmatávat tělo, aby zjistila, jestli je zraněná, a přitom volala: „Ježiš, pojďte sem někdo, haló!“

Otevřely se dveře a do pokoje vběhla mladá žena, hned na prahu se ale otočila a na někoho zavolala

V tu chvíli se ale Petřin obraz rozmlžil, probrala se ve chvíli, kdy se nad ní skláněla už pěkná hrstka lidí. Chtěla se zeptat, co se jí stalo, ale najednou její žaludek udělal stojku a Petra se raději věnovala potlačování zvracení.

„Neměli bychom jí podat kýbl?“ pípla nějaká mladinká dívka, ale postarší doktor jen zavrtěl hlavou a ukázal na hadičku přivádějící umělou stravu rovnou do žil. Určitě to byli doktoři, teď už o tom nepochybovala. V šeru sice nerozpoznávala jejich oblečení, bylo jí však tak mizerně, že jinde, než v nemocnici, nemohla být.

„Co…?“

„Nenamáhejte se, prosím, vaše tělo si musí začít pomalu zvykat. Raději se pro začátek moc nepohybujte, světlo také budeme přidávat postupně. Dlouho jste spala.“

Dlouho spala. Co to znamená? Matně se rozpomínala na seriály z lékařského prostředí. 

„Koma?“

Chvíli mlčeli. Podívala se na ruce, aby zjistila, jak moc zestárla, ale přišly jí stejné, jak si je pamatovala. Alespoň jí to v tom přítmí připadalo. 

„Vy se na nic nerozpomínáte? Žádné koma, jen dlouhý spánek. Umělý, samozřejmě. Vaše tělo bylo podchlazeno na samou hranici přežití. Hybernovala jste bez jídla a pití dlouhé roky. Byla jste nemocná, smrtelně. Lékaři vám dali na výběr buďto potlačovat nemoc deset, maximálně patnáct let s jistou nadějí, že mezitím naleznou lék na úplné vyléčení, nebo spánek na dobu neurčitou. Souhlasila jste, že vás máme probudit, až bude lék k dispozici. Tak se také stalo, nejprve jsme vás probudili jen částečně a aplikovali vám sérum, první testy ukázaly pozitivní výsledky, proto jsme se rozhodli vás probrat zcela. Bude samozřejmě nutné se ještě dostavit na několik kontrol, ale již dnes můžeme téměř s jistotou tvrdit, že se nám podařilo zcela vyléčit.“

„Jak dlouho…?“

„To zatím není zcela zřejmé, budeme vás informovat –„

„Ne. Jak dlouho jsem spala?“

Další chvíle mlčení.

„Píše se rok 2158. Spala jste téměř 150 let.“