Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHrbitovni
11. 01. 2000
2
0
2368
Autor
Naja
je to takový zvláštní...nesedí mi..ale chápu ji a znám asi i ten pocit...zapomnění je dar...ne prokletí..
Miroslawek
17. 02. 2000
hele, dobrý, jako..fakt prčovka, akorát mi nesedí ten děj..na začátku deš za dědou a na konci že tam chcípneš ale nějak mi tam chybí ten obrat.
Z papíru možná znám díru
... do knihy života ?
No jo, já vím... tak už mlčím.
... do knihy života ?
No jo, já vím... tak už mlčím.
Najo! Pozoruji tvé dílo teprve chvilku, ale řeknu Ti (protože nemohu jinak), že jsem nadšen, jak píšeš zpříma a přirozeně, bez náznaků, bez romantických jemností (příšerný výraz, ale v tuto chvíli se mi pravděpodobně nedostává vhodných slov), nevšímajíc si všelijakých pravidel rytmu atd..., ale přitom tvé verše (velice) dobře zní a nijak neuráží můj notně zhýčkaný vkus, ba naopak! A mysli si o tomto mém (skromném) neuměle napsaném názoru cokoliv, prostě jsem si nemohl pomoci. Anebo mohl, ale nechtěl. Mnoho zdaru.
"Cítím se jak poraněné zvíře", jaká to přírodní harmonie! Hhhmmmmm.
"Cítím se jak poraněné zvíře", jaká to přírodní harmonie! Hhhmmmmm.