Achin&Temahe - Ranní povyky/1.kapitola

AchiTema - Ranní povyky
Ve Skryté Mlžné vesnici se poslední dobou děly děsivé věci. Ale i přes černé mraky nacucané vodou , prosvítalo pár slunečních paprsků přímo do pokoje kde spala Temahe , kunoichi z klanu Nezumi. Ležela rozvalená na kraji posteli , peřinu měla z poloviny na zemi a zbytek přikrýval jen jedí hýždě. Slunko svítalo přes závěsy a zasahovalo na Teminy víčka. Jemně popotáhla nosem a rozevírala víčka. Jenže oči protestovali,byly pořád přimhouřené,stejně jako nehybně ležící tělo. Temahe si akorád rukou přendala pruh vlasů za ucho a ruka jí už dál neposlouchala,spustila se k zemi. Podívala se na hodiny,které měla položené na stolku vedle postele a zděsila se. "Sedm hodin ráno?? To se člověk nevyspí?!" prudce zvedla ruku,která jí předtím vysela okolo rámu postele a vzala do ní polštář,který měla za sebou. Polštář si přitiskla na obličej,ale aniž by o tom věděla posunula se o pár centimetrů,což znamenalo pád z postele. Zhoupla se po peřině a při pádu se do ní zamotala,přičemž zbrzdila náraz. "šannaró!" začala rozzlobeně a nahlas křičet Temahe. Posadila se na bok a dlaň levé ruky si přiložila na čelo. Povzdychla si a opírajíc se o postel se zvedala. Natáhla se i pro peřinu,aby se jen tak neválela na zemi a nepadal na ní prach. Se zývnutím ji začala skládat,únava během pár vteřin,ale nezmizela,takže Temahino skládání bylo poněkud pomalejší. Opatrně přikrývku položila na postel a přejela prsty po polštáři,aby v něm nebyli hrbolky. Vlasy ji opět lechtaly na tváři a proto si je zandala zpátky za ucho. Prošla pokojem a zavřela za s sebou dveře. Došla až do koupelny,zastavila se u umyvadla,otočila kohoutkem a hleděla na sebe do obrovského zrcadla. Voda nepřetržitě pořád tekla,ale ona to nevnímala,hleděla pořád na svůj odraz a v hlavě se jí promítaly všelijaké myšlenky. Její ruka sjela z kohoutku a plácla dlaní přímo do vařící vody. "Aaau!" zavrčela Temahe a kohoutek zavřela. Chybělo jen pár centimetrů ,aby voda z umyvadla přetekla. *Zdálo se mi to nebo někdo ťukal na okno?* problesklo se v Temahině hlavě tak rychle,že zapomněla na bolest v pravé ruce. Ťukání se ozvalo znovu. "Jestli jsou to zase ty vrány,který mi překlovávaj šňůru na prádlo,tak ať si mě nepřejou!" špitla si pro sebe. Jak se ,ale blížila k balkónu , už jí nepřipadal obrys lidského těla jako vrány,klovající šňůry. Uviděla za oknem stát ANBU Skryté Mlžné Wataneho . Temahe otevřela balkónové dveře. Nestačila ani pozdravit a ANBU hned začal rozdávat příkazy. Nazumi Temahe , máš se co nejrychleji dostavit k Mizukage-dono. Aha,..to posílá Mizukage rovnou ANBU? Nemá snad ANBU mít na práci důležitější věci? Wataneho tyhle slova asi urazili , jediné co ze sebe vydal za hlásku bylo opovržující " hm." "To bylo vše" rozhodl se ještě promluvit a seskočil z balkónu. Temahe se pouze otočila a chytila poraněnou rukou kliku. Tiše zasyčela,kliku pustila a přejela konečky prstů po puchýři,který se jí na dlani dělal. "Málem bych na tebe zapomněla,děkuju za připomenutí." Řekla sarkasticky. Vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře.


Příští kapitola : Společná mise .