AchiTema - Nečekaný zvrat/3.kapitola

3.kapitola
AchiTema - Nečekaný zvrat
"Tahle cesta … je přece na jediný hřbitov v Mlžné!" Temahe byla velmi překvapená, nečekala že ze všech koutů si vybere zrovna tenhle, přes to ho dál následovala. Achin zavřel za sebou hřbitovní černá vrata a pomalým krokem šel neústupně dál. Temahe vyskočila na strom, blízko u vrat a pozorovala z větve co se děje. Měl zamířeno ke dvěma hrobům. Klekl si k nim, chvilku tak nehybně zůstal a pak na oba hroby položil růži. Zvedl se a odcházel, v ruce mu zůstala jedna rudá růže. "Sakra, snad si mě nevšimne!" Temahe se zaklonila více dozadu ,aby byla maskovaná větví,ale to jí nepomohlo. "Už můžeš slézt dolů , stejně celou dobu vím, že mě sleduješ."promluvil Achin, ale ani se po ní neohlédl. Temahe se cítila trapně, seskočila ze stromu a šla rychlým krokem za Achinem. "Jak víš,že tě sleduju?"otázala se. "Protože tvýho sledování by si nevšimlo jedině tříleté dítě." "Nemusíš být hned protivnej!"bránila se Temahe. "Hm."bylo jediné co opět zaslechla. "A je to tu zas! Proč jsi zamlklý a vůbec , proč jsi šel na hřbitov?" " Do toho ti sakra nic není!" rozčílil se Achin,tím pádem zrychlil i krok. Temahe se,ale nevzdala a skoro za Achinem pobíhala. "Mám právo s tebou mluvit! Budeme ve stejném týmu." Naléhala Temahe. "Když ti řeknu proč jsem tam byl,dáš mi pokoj a necháš mě jít domů?"řekl otráveně Achin. "Slibuju."přikývla a čekala na jeho odpověď. "Zapřísáhl jsem se,že budu na ty dva hroby nosit rudé růže, Maiwa-chan je měla ráda." "Maiwa? Kdo byla Maiwa?"Temahe se pořád vyptávala a vyptávala,byla jako sup. "Řekl jsem ti co jsi chtěla vědět,teď zmiz."Achin si zachoval chladný a nekompromisní hlas. "Dobře, uvidíme se zítra dopoledne,měj se."pozdravila slušně. "Hm."zamručel Achin a šel dál. Temahe se od něj odpojila a šla jinou cestou. *Maiwa? To jméno jsem nejspíše už někde slyšela.. No to snad ne!!* na něco si náhle vzpomněla. Zrychlený krok a zatínání pěstí byli příznaky nervozity. Dokonce si při chůzi začala okusovat nehty. Pomalu klusem Temahe vešla do knihovny. "Dobrý den,mohu se zeptat,ehm.. Máte rozpisy ninjů a kunoichi před dobou nejméně 10 let?" "Dobrý den,slečno,samozřejmě,že máme spisy ninjů Mlžné,ale prohlížet je smí pouze pověření jako jE třeba naše Mizukage-hime." "Ah,tak děkuji." Temahe sklíčeně odešla od pultu a namířila si to do jedné uličky. Normální člověk by se s tím vyrovnal a přišel na jiný způsob,ale Temahe se prostě ještě nechtěla vzdát. "Musí tady mít někde sklad..kde mají uložené spisy ninjů." Shodou náhod kolem Temahe procházela zrovna nějaká žena ,měla na sobě uniformu podobnou jako měl knihovník. Temahe si prohlédla ženu a šložila k sobě ruce. Vytvořila pečeť a špitla: "Henge." Provedla tím přeměnné Jutsu. "Mám jen pár minut,než něco zjistí." Temahe v jiné podobě hledala rychle sklad. "Á,mám tě!" radovala se. Sklad byl ,ale uzamčený. "Sakra!" rozpačitě se zamračila a začala ohmatávat kapsy uniformy. Přeměnné Justu bylo dokonalé,takže okopívalo i klíče ,co měla žena u sebe. Temahe neváhala a zkoušela klíč jeden za druhým,když narazila na shodný, odemkla sklad a mlčky vešla dovnitř. Sklad byl prázdný,nikdo jiný kromě ní tam nebyl, jen spousta knih a šuplíků. "Jak se téhle hromadě papírů můžou vyznat?!" Popošla k velkému regálu a přejížděla prstama po hřbetech složek. Zastavila se a jednu vytáhla. Rychle ji prolistovala a vrátila zpátky,takhle to udělala u pěti dalších , než našla konečně tu co hledala. "Rychle,nemám čas , nemám čas." Mumlala Temahe. "Garyuukate Maiwa! Našla jsem tě!" "Ona byla .." Ozval se křik. "Vnikla sem bez povolení! Je to podvodnice!"volali mužské hlasy. "Tak ji chyťte, oznámíme to Mizukage-sama!" Do skladu vtrhli tři mladíci a žena,jejíž podobu Temahe měla. "Ajaj."řekla Temahe , upustila složku a náhle se rozplynula. "Eh?! Kam zmizela?! Zjistěte jestli nic neukradla!" obávaly se knihovníci. "Uuf,tak to bylo jen o pár sekund!"Temahe si oddychla. Ve skutečnosti,poslala do knihovny jen její klon. "Naštěstí jsem viděla všechno co jsem chtěla." Temahe stála za křovím u knihovny. Zapadalo slunce a jí se ještě nechtělo domů. "Hm,když už nemám co dělat,půjdu se na ten západ podívat."řekla si. Když byla skoro u cíle,uviděla sedět na trávě Achina. Držel něco v ruce. Uslyšel krky a otočil se. "Eh?zase ty?! Nemůžeš mi dát pokoj?!"rozčílil se a zvedal se,že odejde. "Počkej,nevěděla jsem,že tu budeš!" obhajovala se. "Hm." "Ale když už jsi tu,chci se tě na něco zeptat."