Veselá změna 2

Začátek velké cesty

Tak a co teď? Začínám hluboce pochybovat, že v této zapadlé zemi na východě najdu nějaké štěstí. Nejlepší by pro mě bylo odcestovat. Někam na západ, někam daleko. Ale jak na to? Bez peněz to přeci nepůjde a nejsem schopen udržet si práci déle jak jeden den. Jízdenka na vlak je příliš drahá a stopem zde jet nemůžu, jelikož v těchto končinách se žádné vozidlo, které by mně pomohlo v daleké cestě prostě není.

            Pokračoval jsem v chůzi po kamenité cestě směr západ s vírou, že dorazím do nějaké větší civilizace. A to se také povedlo. Po dvou týdnech se mi konečně něco povedlo. Dorazil jsem do města, které mělo jak vlakovou zastávku, linkové autobusy, ale dokonce i malé letiště na travnaté ploše, kde právě přistávala malá cesna. To by bylo něco, kdybych tak mohl odsud zmizet v letadle. Rozhodně by to byl nejrychlejší a nejpohodlnější způsob dopravy. Ale jak to všechno provést? No to jsem ještě netušil.

            Vyrazil jsem směrem na letiště a tajně doufal, že se pilot slituje a vezme mne s sebou. Bohužel jsem narazil. Pilot by mě vzal, ale samozřejmě za to něco chtěl. A nebyla to zrovna ledajaká služba. Svěřil se mi, že při poslední cestě mu zákazník položil do rukou balíček, který má prý ve městě prodat. Pilotovi se do toho vůbec nechtělo a balíček tedy svěřil mě. Za oplátku, že mě vezme ze země. Když jsem balíček pootevřel, téměř se mi zastavilo srdce. Balíček plný zakázaných a tajně pašovaných léků na různé druhy onemocnění. „Pro štěstí se musí něco obětovat.“ Oznámil jsem pilotovi a odešel směr město prodat léky po různých lékárnách v okolí.

            První věc, která mě napadla, byla podívat se do městských informací. Zjistil jsem zde, že ve městě se nachází 4 lékárny. Zatím jsem ale netušil, jak prodat léky, aniž bych se dostal do vězení. Musím být přesvědčivý a prodat své zboží za každou cenu, ať už je jakékoliv. Stoupl jsem si před první z lékáren a rozmýšlel si, co budu lékárníkovi povídat. Po patnácti dlouhých minutách jsem vešel dovnitř. Lékárník mne zdvořile pozdravil a optal se, copak že si přeju. Zahájil jsem s ním dialog.

            „Dobrý den, dovolte mi, abych vám nabídl léky, které jistě do své lékárny potřebujete. Jedná se o ty, které jsou v dnešní době téměř nesehnatelné.“ „No ukažte o co se vlastně jedná.“ Předložil jsem krabici na stůl a lékárník ji otevřel. Jeho reakce byla samozřejmě očekávána: „Kdo si myslíte že jsem? Dealer? Okamžitě jdu zavolat policii!“ V ten okamžik skočil po telefonu. Já se naštěstí nenechal vyvést z míry a opatrně jsem ho zadržel: „Jakýpak dealer? Vy jste přeci lékárník? Určitě ten nejlepší v okolí. Děláte hodně pro vaše město. Každý za vámi chodí s nadějí, že jim pomůžete. A mohl byste udělat ještě víc. Vždyť byste tím pomohl lidem a samozřejmě také sobě. Kdo jiný by se v tomto městě mohl pochlubit, že je schopen vydat léky na takové nemoci? Zapřemýšlejte nad tím.“ Lékárník se okamžitě zarazil a bylo na něm vidět, jak se hluboce zamyslel. Po minutě mlčení ode mě odkoupil celou krabici a já si řekl o větší sumu peněz, než mi pilot poručil.

            Setkal jsem se s opravdovým úspěchem. Celý šťastný jsem vyrazil utratit nadbytečné peníze. V obchodě s oblečením jsem si na sebe koupil nové padnoucí kalhoty a tričko, u kadeřníka jsem se nechal ostříhat a oholit a zaplatil jsem si noc ve zdejší ubytovně. Užil jsem si krásnou teplou sprchu a pohodlné matrace. Ráno jsem se oblékl do svého nového ohozu a vyrazil pro něco málo k snídani. Čerstvé rohlíčky a kafe mi přišlo vhod a já se vydal pěšky na letiště. Pilot byl rád, když jsem mu předkládal peníze a oznámil mi, že za dvě hodiny odlétá směr Polsko. Oznámil jsem mu, že se stanu jeho spolupasažérem a dali jsme si za dvě hodiny sraz u hangáru. Jelikož jsem měl ruchu až nad hlavu, rozhodl jsem se projít po okolí města. Byly zde krásné lesy a já se nemohl vynadívat na divou zvěř a krásně zbarvené květiny. Domluvené dvě hodiny mi rychle utekly a já podupával u hangáru. Vše klaplo tak jak bylo domluveno a my jsme nasedli do letadla. Pilot nastartoval motor, začal se rozjíždět po travnaté runwayi a najednou jsme se vznášeli ve vzduchu. Byl jsem z toho udiven, jelikož to byl můj první let. Náležitě jsem si ho vychutnával. Kochal jsem se krajinou z ptačí perspektivy a v duchu si plánoval, co vlastně budu dělat v Polsku. Rozhodně jsem tam nechtěl zůstávat. Jako cíl jsem si vysnil Velkou Británii. Doufal jsem ale, že v Polsku přijdu k penězům na cestu. Po několika hodinách jsme se dali na přistání uprostřed polí. Samozřejmě jsme nemohli na letiště, jelikož náš let nebyl ohlášen a my jsme ve vzdušném prostoru této země neměli co pohledávat. Pilot mě vysadil, dal mi do ruky kanystr a oba jsme vyrazili na nedalekou pumpu, kdy jsme měli naplnit kanystry leteckým benzínem. Když jsme dorazily, pilot zaplatil za své pohonné hmoty, rozloučili jsme se, a on vyrazil spět k letadlu a do své rodné země. Dlouho jsem se za ním na oblohu díval. Létání musí být zkrátka krásné povolání. Třeba se mi to taky jednou poštěstí.

            Rozhodl jsem se vyrazit do prvního města, které potkám. Po všem, co mi nyní vycházelo jsem s úsměvem věřil, že se mi povede sehnat zde peníze na další cestu za štěstím.