Výzva

Paprsky života 

ustoupily umělému světlu z ulice.

Zlý den se končí.

Tak zoufale málo času.

Ortel bez možnosti odvolání.

Za zavřenými víčky vidím

zubatá ústa ve sterilním plášti,

jak na mě křičí,

že nejsem inkubátor.

A já tak chtěla vidět jejich oči,

úsměvy,

první kroky...

Skelety křídel bojuji s depresí.

Už jen vzpomínka na lechtání pírek,

plačících na samém dně radosti

v objetí s umírající touhou.

Logické myšlení se disciplinovaně vrací.

V surově znásilněném úhlu

ten, kdo se zdál být nepřítelem

vypadá jako řešitel.

Budu mu říkat doktor - matematik.

Diagnózu, prognózu a argumenty

postavil vedle mých snů

do protizlomků.

Všechno se požralo

a vyšla jednička.

Zasvištěla vzduchem jako bič

a zranila mě nepřipravenou.

Tisíce přání ztroskotaly

v kruté realitě.

Zbylo jen jediné...

s odhodláním římských otroků,

touhou Romea a Julie,

egem převyšujícím Mont Blanc

...UZDRAVIT SE.