Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nemocný

03. 09. 2012
11
21
1600
Autor
StvN

Táta: Každá další hádka je horší a horší - a smíření trvá déle. Poprvé je to jedna hodina, podruhé jeden den, pak týden, pak měsíc; a propast se stále zvětšuje. Jak sis mohl všimnout, jezdím na chalupu, protože spát na gauči nebo v práci na tohle už nestačí.


Michal: Nikdy nedávám lidem druhou šanci. Nedal jsem ji ani fotrovi ani svýmu nejlepšímu kámošovi. Když někdo zklame mou důvěru, tak u mě končí. Ale o ni mám strach, aby si něco neudělala.

Lucie: Vždycky, když hned nevezmu telefon, říká, že jsem rozkuřovačka. Nemůžu za to, je to starej telefon. Vždyť já se snažím.

Míra: Já jsem ti říkal, že jsi měl opíchat tu Pavlu.

Tomáš: To seš docela vklidu. Já bych mu už dávno rozbil hubu. Já bych takhle jako ty v klidu bejt nemohl. Vlastně bych je asi zmlátil oba. Nechápu, že tě to nebere. Nechápu, jak můžeš bejt takhle v klidu.

Jean-Pierre: I told you. You should fuck Barbora.

Připadal jsem si, jako bych se probudil z kómatu do úplně jiného světa. Od chvíle, kdy jsem se vrátil z nemocnice a stalo se to, co se stalo, jsem viděl celý svůj předešlý život v jiném světle. Jako by změna jednoho parametru popřela celou minulost. Co bylo dobré, je najednou špatné; co bylo špatné, to se konečně vysvětluje.

Belhal jsem se kolem řeky a opakoval slova - člověk si musí udržet tvář především sám před sebou. Aby vůbec mohl žít. Nepomohlo mi to. Jistě. Toužím po uznání z venku. Bohužel. Sám sebe neumím přesvědčit.

Když krvácíte a od rána do večera z vás teče ten nenápadnej a nezastavitelnej hnis, máte svoji rutinu. Měníte si obklady tak, abyste nepošpinili umývadlo; aby si nikdo nevšiml, že hnisáte. Teče to odněkud zevnitř a nejde zastavit. Protože ten hnis se stále tvoří. Není to jako vylít sklinici vody. Je jako řeka. Pořád dokola. Co sníte, to zhnisá. Co vypijete, zhnisá. Co řeknete, samý hnis. 

Ptal jsem se u řeky, jestli ten proces, kterým procházím, je proces smíření nebo proces objevování, jestli mám možnost něco změnit, nebo pouze možnost se přizpůsobit.

Ne, miláčku, nemůžeme se milovat. Hnisám.

Zeptal jsem se, jestli chápe, že to, co dělá, není normální. "Chápeš, že to, co děláš, není normální? Jednou možná bude, dnes ale ještě ne. Nepřijdeš do hospody a nebude to téma rozhovoru, je to tak?" Přikývla. "Jasně, že chápu, že to není normální. Ale znáš mě." Když jsem jí později řekl, že bych si mohl taky někoho najít, vrhla se na mě a líbala mě, jako bych jí dovolil jít na diskotétu nebo si koupit ještě jedny botičky. "Jsi šťastná, protože to ospravedlňuje tvoje chování?" řekl jsem. - "Jsem šťastná proto, že by to mohlo mít výhodu pro každého z nás," řekla. A pak dodala: "A taky mě to vzrušuje." - "Představoval jsem si, že k tobě přijedu a zmlátím tě," řekl jsem. "Taky jsem si to představovala." - "Myslím, že by to byl úplný konec," hádal jsem. Souhlasila, že by to byl konec. "Nemám chuť nikoho bít." Nikdy nemám chuť nikoho bít. Občas v představách, ale ne tváří v tvář. Mnohem častěji mám chuť lidi líbat. I chlapy. Jsem pozitivní. "Děsně mě sereš," řekl jsem. - "Už o tom nemluv," řekla a převracela svět naruby a zpět jako trička. "Nikdy nevím, kterou stranou to zrovna mám," říkala. 

21 názorů

prohnily
19. 09. 2012
Dát tip
Pěkná výpověď. Ty úvodní proslovy jsem ze začátku moc nechápal (nebyl jsem si jistý rozdělením rolí mluvčí a příjemce) a moc neseděly, napodruhé už zní lépe, hlavně tedy "táta" a jejich význam už je samozřejmě jasný. Pěkně to doplňují, i když působí kontrastně. Poslední odstavec je asi nejlépe napsaný, velmi sugestivně a věrohodně. "Zeptal jsem se, jestli chápe, že to, co dělá, není normální. "Chápeš, že to, co děláš, není normální?", úsměvné popření konvencí. První odstavec (po proslovech) je mi pak zase nejbližší. Velmi povedené.

StvN
10. 09. 2012
Dát tip
F9 - souhlasím s tebou a díky. Jen jsem chtěl říct, že jsem neměl v úmyslu nemoc používat jako nějakou páčku na čtenáře. Je v podstatě jedno, co to konkrétně je, důležité je, jak se s tím člověk učí žít a tak dále. A já nechci nic jiného, než o tom napsat tak, aby to neznělo jako klišé. Protože mám za to, že nějakou nemoc má nebo bude mít každý.

StvN
10. 09. 2012
Dát tip
Jani, díky za postřeh o vysvětlování. Myslel jsem si, že to tak je.

Janina6
09. 09. 2012
Dát tip
Pro mě výborný text - je to silné, stručné, každá věta nabitá významem. Tam, kde by někteří začali myšlenku rozmělňovat, "okecávat", ty se umíš odmlčet. O to působivěji pak některé pasáže vyzní. (U "Nezdravého" se mi právě toho vysvětlování a rozebírání zdá snad až příliš.)

StvN
09. 09. 2012
Dát tip
V textu se vždycky za něco schováváme. Je jednoduší se schovat do třetí osoby než do první. Podle mě, když chce člověk začít bejt upřímnej sám k sobě, musí dojít k tomu, že dělá spoustu věcí, o kterých nechce, aby druzí věděli. To se mi na mě neíbí. Takže mám příležitost to trochu osvětlit. Jinak s doktory je to upřímně řečeno dost na prd. Organizací práce a řešením problémů jsou myslím daleko za moderním pojetím práce. Totálně zaspali dobu.

unisex
05. 09. 2012
Dát tip
myslím, že je třeba psát o sobě.. vlastních pocitech.. být osobnější.. kundera myslím říkal, že by o sobě nikdy nepsal.. nevím už proč.. ale psát o sobě je psaním o své zkušenosti se světem.. z tohodle tvýho dílka to cítím.. přijde mi to blízký

StvN
04. 09. 2012
Dát tip
F9, vystihla jsi to hezky a přesně. Je to osobní. Dřív jsme tu tak psávali a teď je celkem vhodná doba si to oživit. Do časáku bych to asi nedával:)

StvN
04. 09. 2012
Dát tip
Martine, je to tak trochu odpoveď na tvoji otázku, jak jsi mi včera myslím položil u toho tvého textu. Ne že by to byla odpověď jako taková, ale je v tom obsaženo něco z toho, co jsem viděl za tvým textem.

StvN
04. 09. 2012
Dát tip
Davide, díky za komentář. Rozdíl ve formálním zápisu dialogů má svůj význam. Zatímco úvod je roztrhaný a má za cíl připravit půdu, tak závěr je semknutý, a třebaže ti to přijde jako odnikud nikam, přecejenom závěr míří k určitému bodu. Formální stránka napovídá mimojiné vzájemnou blízkost postav. Postavy přátel a rodiny jsou vždycky tak trochu odstavené, zatímco postava dívky je velmi blízká. Myslím, že tenhle dojem je umocněn.

Skarabea
04. 09. 2012
Dát tip
možno to "plnohodnotná" poviedka nie je, ale ja mám podobnú fragmentáciu celkom rada...niekedy sa ma to dotkne viac ako hociktorá klasická, ucelenejšia poviedka

Čudla
04. 09. 2012
Dát tip
Líbí *

DavidPetrik
04. 09. 2012
Dát tip
Text vnimam jako pokus, jako testovaci arenu pro jisty styl. Jako povidka neobstoji. Nejde o to, ze je to vynatek, ze postrada dej. Ale postrada predevsim strukturu: zacina odnikud a konci stejne. Pokud nedostatek struktury byl zamer, formalne jsem v tom "roman nouveau" nenasel. Nedokazal jsem se ztotoznit s hlavnim hrdinou, s jeho utrpenim. K empatii je potreba nalezt stycne plochy. Tady ale vypravece vidim jenom jako zablesk, jako metaforu "trainspottingu", tudiz neni mozne si k nemu vytvorit vztah, coz v dusledku nici moznost katarze. Zaujala me dialogova fragmentalizace. Pusobi filmove: podobne prelevani dojmu a vyznamu umi bajecne bratri Cohenovi. Beru to tak, ze sis zkusil tuhle techniku jako nastroj pro literaturu a zanedlouho s ni vybudujes neco ucelenejsiho. Posledni poznamka: zarazilo me, proc jsou dialogy v poslednim odtavci slite do jednoho celku, zatimco pocatecni monology jsou formalne oddelene. Nese takove cleneni nejaky vyznam nebo je to jenom bezdecne?

reka
03. 09. 2012
Dát tip
Nevím, jestli povídka. Ale fragment je to výborný. Některý poznámky, např. Táta, nebo úvaha o hnisu, mi přišly hodně dobrý.

unisex
03. 09. 2012
Dát tip
jojo.. dobrej text.. ty počáteční fragmenty sou výborný.. sem se i pobavil velice.. pak jde do tuhýho.. jojo..

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru