AchiTema - 5/6 kapitola

AchiTema – První den mise

Temahe si doma brala nejdulejžitější věci,aby mohla vyrazit. Nasadila si látku přes pusu ( podobnou jako má v Narutovi Kakashi – uvidíte ji na Coveru ) a šla zalýt květiny. V jednu hodinu přišla Temahe k bráně, přesně podle příkazu Mizukage-sama. Nikdo tam nebyl. „Proboha,doufám,že přijdou brzy.“ Čekala zhruba pět minut a v dálce uviděla Achinovo tvář. „Ah , Ahoj Achine.“ Usmála se. „Hm“ bručel Achin. *Co s ním je? Včera byl jiný a už zase bude hrát protivu?* „Zdravím vás, jsem váš kapitán Metein a budu vás doprovázet.“ Řekl neznámý muž s mávacím syndromem levé ruky. „Dobrý den,Meteine,těší mě.“ „Pokyny na misi vám řeknu až se večer utáboříme,musíme vyrazit.“ Naléhal. Temahe se naposledy rozhlédla po vesnici a pospíchala za nima,vydali se totiž na před. Po půl dni cestování kapitán zavelel ,že se utáboří. „Tady postavíme stan,vypadá to jako klidné místo.“ „Není to moc brzy ?“zeptal se Achin. „Je,ale přece se neudřemě první den,na to máme celé tři týdny.“ Začal se smát Metein. Temahe souhlasila a položila svůj batoh na zem. „Budeme spát pod širákem?“ „Pokud nemáš nic proti tak ano,doufám,že jste si vzaly aspoň deky.“ „No,jednu mám.“ Achin se nevyjadřoval. „Já bral pouze deky a i pro případ polštář,nic jiného jsem neměl za potřebí brát.“ „Ale co uděláme s jídlem?“ „Můžeme si ulovit ryby a nebo při našich zastávkách městem,vás na něco pozvu.“ „Oh,Arigato.“ Děkovala s úsměvem Temahe,když pokládala deku na zem. Achin se dal do pohybu ,ale pořád nepromluvil. „Zítra vyrazíme nejdříve do malé vesničky ukryté ve Skryté Bramborové vesnici.“ Temahe neudržela smích. „Říkal jste Bramborové?“ „Ano,vím,že to zní divně,ale je to náš cíl pro získání informací,vše vám brzy vysvětlím.“ Temahe přikývla. „Rozdělám oheň,přímo tady a budeme ho udržovat!“ přikázal Metein. „Kapitáne,nechte to prosím na mě,můj oheň jen tak nevyhoří,stačí když nanesete pro začátek trochu dřeva a on bude hořet,dokud ho nezastavím.“ Temahe chtěla udělat dojem. „Oheň co nevyhoří? Dobrá tedy, Achine,pojď semnou pro dříví,necháme se překvapit.“ Achin hodil batoh ke stromu a s rukama v kapse šel za kapitánem. Temahe si sedla na deku. „Musím s Achinem znovu promluvit,nevím co to do něj zase vjelo,včera si semnou normálně povídal ,pak mě doprovodil domů a vše bylo v pořádku…“ *Ten den jsem se do něj zamilovala..je tak úžasný..bože na co to myslím! Prošel si ztrátou ..musím ho podporovat ne na něj tlačit!* Temahiny myšlenky byli zmatené.  „Donesly jsme pár kousků,konec konců,když jsi říkala,že víc nebude potřeba.“ Řekl Achin a začal to skládat na sebe.“ „Vidím,že jsi se rozhodl mluvit.“ Ušklíbla se Temahe. „Hm.“ Pronesl zase Achin a vzdálil se. *Kruci..snad se nenaštval.* „Tohle je poslední kousek dřeva,ukaž se.“ Povzbudil ji Metein. Tmahe si stoupla , rukama vytvořila pečeť a na dřevu se objevil černý plamen asi dva metry vysoký. „Páni,tak tohle je ten plamen? Černý jsem ještě neviděl,navíc většinou uživatelé Katonu vystřelují oheň z úst,ale ty přes tvou masku jsi nevyslala nic,obdivuji tvé schopnosti.“ Metein byl uchvácen. „Eh,to nic není“ culila se Temahe. Kdežto opřený Achin o strom hleděl do země. *Na Achina jsem zřejmě dojem neudělala.* „Zítra nás čeká důležitá cesta,měli bychom si odpočinout a vyspat se.“ Řek vážně Metein. „Souhlasím.“ Řekla Temahe a lehla si na deku. Metein vyndal z velkého ruksaku polštáře a hodil jeden po Temahe a druhý k Achinovo nohám. „Děkuju.“ Poděkovala Temahe. „Jdu na hlídku.“ Řekl tiše Achin a polštář překročil. Temahe ho jen pozorovala. Metein si také lehl.

AchiTema – 6.kapitola

Temahe pouze ležela zády k Meteinovi a dělala,že spí. Achin se pořád nevrátil. Když byla přesvědčená,že Metein už spí tak se tiše zvedla. Opět provedla pečeť a vytvořila klon,aby to vypadalo ,že pravá Temahe tam pořád je. Černý plamen pořád hořel. Po chvilce došla k vodopádu. „Vůbec jsem netušila,že tu něco tak krásného je,asi využiju příležitosti a Achina najdu později.“ Usmyslila si Temahe. Sundala si masku,pouzdro se shurikeny,které měla obvázané kolem pasu a také oblečení. Vlezla si pod vodopád a nechala vodu stékat po jejím těle. Rukama si uhlazovala mokré vlasy a měla zavřené oči. „Ty mě zase sleduješ?“ ozvalo se pár kroků od ní. „He?!“ začervenala se Temahe a otočila se. Uviděla Achina svlečeného do půl těla. „A-Achine! Nevěděla jsem,že budeš tady,ale chtěla jsem tě najít.“ Dlouhé vlasy Temahe přikrývaly tělo,takže nebylo vidět nic,co by malé děti vidět neměli. ( CENZURKA no:D:D:D) „Chtěl jsem zajít pouze prozkoumat okolí a přemýšlet  , pak jsem se chtěl vrátit.“ „Nevracel jsi se dlouho.“ Vymlouvala se. „To je jedno,počkám na vrchu,než se oblékneš. Temahe přikývla a když se Achin vzdálil,ještě jednou se ocákla vodou a po té vylezla ven. Natáhla na sebe oblečení a šla na vršek. „Vážně se omlouvám jestli jsem..“ Temahe ani nedokončila větu a Achin začal mluvit. „Neomlouvej se za všechno co uděláš,je to otravné.“ „Omlouv..“ Temahe radši dál nepokračovala. „Proč se zase chováš tak chladně?“ „Chci si držet lidi dál od těla,bude to tak lepší,chci zůstat v temných koutcích a nezajímat se o ostatní.“ „Chápu jak se cítíš.“ Přikývla Temahe. „Zjistila jsem,že nejsi takový,snažíš se takový být,ale doopravdy jsi jiný,předemnou si nemusíš na nic hrát Achine.“ „Jsi otravná.“ Zabručel Achin. „Ikdyž budeš sebevíc na mě protivný,neuvěřím,že jsi zlý.“ „Říkáš,že rozumíš jak se cítím,ale to není pravda,neztratila jsi někoho koho jsi milovala.“ „Achine..nic o mě nevíš.“ „he? Chceš snad říct,že..?“ Achin nechápal. „Ano.“ „Před více jak čtrnácti lety napadly vesnici Hakaiiové.. zabili mou matku i otce.“ Achin se zarazil. „Omlouvám se,nevěděl jsem to.“ „Držíš si lidi dál od těla,ale ne všichni jsou jiní než ty.“ Usmála se. „Přísahala jsem,že se pomstím Hakaiům,jako ty jsi přísahal ,že budeš nosit rudé růže na jejich hrob.“ „Slib mi jednu věc.“ „Jakou?“ zeptal se Achin. „Že dáš lidem druhou šanci.“ „No dobrá,slibuji.“ „Ruku na to.“řekla rozpačitě Temahe a natáhla ji směrem k Achinovi. Achin ji natáhl taky ale,když stiskl,Temahe ho přitáhla k sobě. Oba se objímali. „Mám ráda toho laskavého a ohleduplného Achina,prosím ať se navždy vrátí,je to můj přítel.“ „I ty jsi jeho přítelkyně.“ *Miluji tě..*myslela si v hlavě. Po dvou minutách stání na vršku , Temahe řekla: Měly bychom se jít vyspat,zítra bude dlouhá cesta.“ „Souhlasím.“ Oba došly k černému plameni,který pořád sál teplo do prostoru. Temahin klon zmizel a ona ulehla. Achin si vyndal deku a také si lehl. Temahe složila pečeť a oheň hořel už jen málo,aby se udržovalo teplo. Ráno ,když se Achin a Metein probudil Temahe je přivýtala vlidným hlasem. „Dobré ráno.“ Usmála se. „Připravila jsem pečené ryby,které jsem chytla u vodopádu.“ „Páni Temahe,jsi úžasná.“ Vydal ze sebe Achin. Temahe se začervenala. „Jezte,aby nebyli studené,udržuji je tady na svém ohni,nevěděla jsem kdy se vzbudíte.“ Všichni se pustili do lahodných ryb. Když dojedli , Metein začal balit věci. „Vydáme se tedy na cestu.“ Pronesl.