AchiTema - Nepatrné stopy /8.kapitola

AchiTema – Nepatrné stopy

8.kapitola

Uplynuly dva týdny.                                                                                                                                       Temahe se probudila. „Byl to jen sen,uff.“měla upocená záda. Vstala z postele a otevřela balkónové dveře. Měsíční světlo,zářilo na její tělo. Temahe se protáhla. „Dlouho jsme neviděli kapitána Meteina,půjdu se po něm podívat.“ Temahe natáhla ruku pro plášť a hodila ho na spodní prádlo.“ Otočila se,jestli je Achin vzhůru,když viděla ,že tvrdě spí,seskočila z balkónových dveří na strom a z něj dolů na zem. „Naštěstí mám výhodu , vím přesně kde je.“ Když to dořekla,rozběhla se. Po několika minutách, celá udýchaná doběhla kousek za hranice Bramborové vesnice. Stála tam malá chatka. „Necítím jeho chakru,kouknu se dovnitř.“ Temahe šla směrem k chatce. „Haló,je tu někdo?“rozléhalo se po místnosti uvnitř. Rozsvítila světlo a uviděla všude na zdech fotky. Strašné množství fotek ninjů a na stole ležely papíry a složky. „Co to má být?“ Temahe obcházela zdi a prohlížela si fotky,na některých byly ninjové mrtvý. „Není tohle náhodou fotka ze začátku mise?“ sundala jednu a prohlédla si jí. „Tohle jsou ti dva muži ,které jsme viděli na zemi mrtvé,když Metein byl zraněný!“ Temahe nechápala situaci ve ,které s Achinem byla. Popošla o pár kroků dál a pohybovala rychle hlavou,to protože hledala fotku na ,které by mohla být ona sama. „Takže to..zna-znamená ,že Metein nás využívá.“ Upustila fotku s ANBU Skryté Mlžné a vrhla se ke stolu. Projížděla prsty po složkách a otevírala je. „Tolik mrtvých ninjů,to není možné!“ Temahe se zastavila u několikáté stránky. Prudce ji vyškubla a trhala tři další. Před chatkou se ozvaly dupavé kroky. Temahe si nacpala stránky do kapsy,zavřela složku a rychle se skrčila za stůl. Dveře se prudce otevřely. **Cítím Meteinovu chakru.** bleskově ji naskočila myšlenka. „Co to má sakra být?!!“ Metein křičel. Uviděl fotku na zemi a rychle k ní šel,zvedl ji a porozhlédl se po místnosti. „Někdo tu byl .“ řekl a znovu se porozhlédl. Temahe běhal mráz po zádech. „ A nebo tu někdo ještě je.“ Meteinovi se objevil úsměv na tváři. „No tak,vylez a neboj se.“ Řekl klidným hlasem. Nic se neozývalo,Temahe byla pořád skrytá. „Řekl jsem vylez!!“ zařval Metein a rozmačkal fotku ,kterou držel v ruce. Přibližoval se ke stolu. Prudce bouchl pěstí do stolu. „Sakra!!“ ozval se Meteinův křik. „Ehm.“ Někdo zakašlal u dveří. Metein se otočil a vyhodil shuriken. „Zbláznil ses? To je jsem já,uklidni se!!“ Stál tam chlápek s mečem na zádech. „Myslel jsem,že to je ten kdo se sem vloupal!!“ zamručel Metein jako omluvu. „Pche, myslel jsem ,že máš vše pod kontrolou a on se ti sem někdo vloupe?“ Goran se povytahoval. „Dávej si bacha na jazyk,nebo tě zabiju.“ Řekl chladně Metein. „Každopádně jsem tu ,abych ti předal informace,pojď semnou.“ Metein a Goran vyšly z chatky a někam šly. „Sakra,to bylo jen o kousek.“ Temahe se třásla. Rychle otevřela okno a vyskočila z něj. Utíkala zpátky do svého pokoje.  Dostala se nahoru zase po stromě a balkonovýma dveřma. „Ty nespíš?“Otázala se Temahe,když viděla Achina sedět na postely. „Vzbudil jsem se a ty jsi tu nebyla,měl jsem strach a tak jsem čekal jestli se vrátíš,nebo tě mám hledat.“  *To je roztomilý,on se o mě bál* Temahe se začervenala. Svlékla si plášť a šla ho dát do skříně. Zakopla o roh postele,upustila ho a upadla do Achinovo náručí. Temahe hleděla do jeho očí. Rozbušilo se jí srdce. Po chvilce se Achin trochu nadzvedl a jejich rty byly centimetr od sebe. *Mám ho políbit? Čeká snad na to?* Temahe probíhaly v hlavě nejrůznější myšlenky. Než,ale stačila myslet na něco jiného, Achin stiskl její rty. Temahino tělo se chvělo. „Není ti zima?“ zeptal se Achin. „N-ne  není.“ Řekla Temahe a tentokrát stiskla ona jeho rty. Achin pomalu hladil její záda. Temahe pokračovala a přejížděla jemně Achinovi po krku. Ozvalo se zahřmění. Lekla se až spadla z Achina na druhou půlku postele. „Bojíš se bouřky?“ „Jen jsem se lekla,bylo to nečekané.“ Vymlouvala se. Achin se na ní podíval a usmál se. „Asi už půjdu spát.“ „Jo já taky.“ „Půjdeš zítra semnou něco málo koupit?“ zeptala se Temahe. „Jasně,půjdu rád.“ Odvětil. Achin se přikryl a Temahe také. Poslední co udělala,bylo,že se přiklonila k Achinovi,dala mu pusu na čelo a vrátila se zpátky na svou půlku postele. „Vracím ti pusu,jako jsi kdysi dal ty mě.“ Oba se usmáli a pak usnuli.