Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sepluh a housle
09. 09. 2012
15
23
2569
Autor
kočkopes
Fotografie: Jaroslav Schuler, Nový svět
Léta páně 1857
Pláč se zařezával do zdí malého domku. Mladá švadlena nosila dítě na rukou, broukala mu známe kuplety, plakala zároveň s ním. Nic nepomáhalo. Nářek se nesl klikatými uličkami už několikátou noc. Toho dne stál měsíc hodně vysoko nad Prahou. Květen voněl městem a májový večer se rozlil i do chudinské čtvrti.
Pod okny domku, kterému sousedé říkali U plačícího chlapce, procházela tlupa potulných kejklířů. Metali kozelce, vyhazovali míčky vysoko do nebe, aby s nimi prováděli roztodivné kousky. Cikán, patříci k průvodu, hrál na housle tklivé melodie. Zastavil se v místě, kde naříkalo nemluvně. Přitiskl se ještě více k oknu a začal hrát. Noty proskakovaly do chalupy, tón za tónem se prodíral k miminku i jeho duši.
A bylo ticho.
Křik i housle umlkly v jeden okamžik, po šumařích nebylo ani památky. Jen slabý zvuk smyčce toulajícího se strunami, mizel tiše za rohem vedlejšího domu.
František, tak se hoch jmenoval, vytáhl čtvrťové housličky. Bylo mu teprve pět, uměl každou notu a věděl, že pražská hospůdka čeká jen na to, až ho tatínek vyzvedne na stůl. Housle dal pod bradu a nechal své prsty běhat po krku nástroje. I ti největší rváči se zaposluchali do hudby, která se z nástroje linula celým hostincem. Nechápali, jak je může takový capart dojmout až k slzám.
I teď stál uprostřed všeho dění. Lidem z jeho hry běhal po zádech mráz, byli pyšní i dojatí. Sálem zněl Beethovenův koncert i Dvořákův Houslový a moll. Otrhané kalhoty nahradil tmavý frak, takový, jaký nosil Nicola Paganini. Publikum nadšeně aplaudovalo a provolávalo Františkovi slávu.
Ale jeho oči přitahovala postava krčící se v zadních řadách. Proběhl kolem zástupu tleskajících nadšenců. Silueta jako by se rozplynula, možná se mu to všechno jen zdálo. Mladý muž vyběhl před Rudolfínum.
Úplně dole na schodech seděl starý cikán. Na sobě roztrhané hadry, nemytý, nevzhledný. Dojídal zbytky ze stejně pomačkané konzervy.
Pohlédl na chlapce. Z pod kabátu vytáhl otlučené housle, postavil se a začal hrát. Tklivou, krásnu melodii. Hoch, aniž by znal cikánovu píseň, začal hrát zároveň s ním. Po několika tónech se postava starého otrapy začala rozplývat, až z něj zbyl jen malinký obláček nad Starým městem. Děkuji, zašeptal František do noci. Děkuji, že jsi mě vzal do svého světa houslí a hudby.
Dům U Zlatého pluhu č. 89, Nový svět, nenáročná barokní zástavba, s malebnými ulicemi a zákoutími.
Zde se léta páně 1857 narodil do rodiny chudé švadleny a muzikanta, slavný český houslista František Ondříček. Koncertoval po celém světě, sklízel jeden úspěch za druhým, obdržel spoustu řádů a vyznamenání. Měl absolutní hudební paměť a vytříbenou techniku.
Zemřel léta páně 1922 v Miláně.
Když se k domu č. 89 postavíte, pozorně se zaposloucháte a budete mít trochu štěstí, uslyšíte tklivou píseň, která vás chytne za srdce. Vítr si ji rozfoukává po Starém městě a celé Praze.
Možná i proto: co Čech, to muzikant.
23 názorů
Kapsa: děkuji moc.
Janino děkuji taky moc za přečtení i kritiku.Za to naštvání-hudební se omlouvám, to jsem nechtěl:). Budu se snažit vzít si tvé rady nechci říct k srdci,abych neměl metafory i v komentu:),ale pokusím se tím řídit.Jsem vděčný za každou radu, opravdu. A mám to teda v povídce přepsat? Notu, křïk mimina atd? Nebo jí mám nechat s chybami a v příští to zkusit jinak?Ještě jednou děkuji
Ano,já to vím a v podstatě to ani jinak nejde, protože chci tento cyklus pražských domů udržet na historické skutečnosti.(než se dostanu k legendám) . Tolik dramatických události se zase v objektech o kterých chci psát neodehrálo. I když něco dramatického se snad ještě najde.Děkuji za komentář i přečtení
DavidPetrik
13. 09. 2012
Dobře. Díky. Já nevím jak moc kovaný cinik jsem,ale na mě prostě cikánské housle působí tklivě. Tak to měnit nebudu.Díky za komentář, přečtení, názor
Čéče, jde vidět, jak moc chce psát poeticky, ale vždycky ti z toho vyleze fráze. Slovo "tklivé" už dnes patří pouze a jen do slovníku kovaných cyniků.
Květoň Zahájský
10. 09. 2012
Ulička Nový svět mě fascinuje, zastavím se a zkusím zaslechnout... krásně napsáno
Mezi odstavci "Křik i housle umlkly..." a "František..." je zřejmě delší časové období, což při četní není na první pohled poznat; vyplyne to až ze závěru, takže čtenářům se při čtení zmíněný ůsek textu může zdát nepřehledný. Nelze ovášem vyloučit, že je to záměr autora.
Každopádně hezké, plynulé čtení založené na faktech, avšak nepostrádající přiměřenou míru poetičnosti, čemuž napomáhá a obrázek.
Krásné připomenutí z historie. Moc pěkné setkání historie města s hudbou (Pardon, nějak se neumím teď vyjádřit...)...***