Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNezdravý
09. 09. 2012
4
11
1381
Autor
StvN
"Mám sekeru, deset minut."
Super, řekl jsem si. Až jednou zjistí, že tam taky ještě nejsem, všechno se změní. Zvykl jsem si, že lidi vidí jen to, co jim ukážu a pochopil jsem, že jim nemusím ukazovat všechno. Můžu se tvářit dochvilně, přitom ještě sedím v autobuse. Myslím ale, že jsem tuhle skutečnost pochopil o něco později, než všichni ostatní. Myslím, že tohle většina lidí pochopila už v pubertě. Asi jsem chyběl, když se říkalo něco o životě.
"Jak dlouho tady čekáš?" Zeptala se.
"Chvíli." Vždycky říkám "chvíli". Vždycky a všem. Říkám chvíli, pokud jde o čas a říkám trochu, pokud jde o množství. Chci, aby to bylo rychle za námi. A nikdo se neptá "Jaký to bylo". (Znáš to, čekání, jaké to asi je.) Nezájem. Dost často se pouštíme do něčeho, co děláme jen proto, abychom to měli za sebou. Aspoň já to tak dělám. "Ahoj" a "Nazdar" - "Jsi tu dlouho?" - "Ani ne, anebo jo, rozmyslel jsem si to. Záleží ti na tom vůbec nějak?" - "ty ty ty ta ta ta," jak by zjednodušil Jean-Pierre. To se mi na něm líbí. Taky že říká et cetera. Dává tím na jevo, že ví, že si rozumíme. Málokdy si musíme něco vysvětlovat. Přesto nás obklopují mezery. Honí se mi hlavou všichni ti lidi a mezery mezi nimi. Upínám se k přáním.
"Jak to s ní dopadlo?" zeptala se mě těsně před tím, než nám přivezli pizzu. Leželi jsme na posteli jen v prádle. Na fotce bychom vypadali jako pár. Fotograf to neřeší. My musíme.
"Bylo to fajn," řekl jsem, ale do očí jsem se jí nepodíval.
"Dala ti?"
"Jo. Dala." Jakým směrem tyhle řeči vedou? K nějaké vyšší verzi nás obou?
Vypískla nadšením. Smála se, ani nevím jak. Nadšeně. Udiveně. Nepoznal jsem, jestli byla více překvapená z toho, že jsem to udělal já nebo že to udělala ta dívka. Přestávám tyhle věci analyzovat. Vždycky se mi to vymkne.
"Musel jsem ji přesvědčit, že to je dneska normální. Taky jsem jí řekl o tobě i tom, že jsem nemocnej, chtěl jsem být upřímnej, ale neřekl jsem jí všechno. O nemoci se mi mluví těžko. Hůř než o sexu nebo o nevěře." Zabředl jsem do vysvětlování. Nikdy mě nikdo neposlouchá, když zabřednu do vysvětlování. Zvedla se a šla dolu pro pizzu. Neměl jsem na ni chuť, poslední dobou nemám na nic chuť. Má to kořeny v minulosti, kterou nechci otevírat. Ne dneska. Přemýšlím, kde skončila ta půlka, kterou jsem nedojedl. Určitě ne v koši. U nás se dojídá. Jen ne mnou.
"Nejdřív jsem si všechno spojoval s nemocí. Co jsem kdy dělal, jsem viděl jako příčinu choroby. Bylo to tak jasné."
"Nechápu ani trochu, co mi tu říkáš."
"Chci říct, že dneska už všechno spojuji jen s tím, co se stalo nám. Teda s tím, cos mi udělala. Mohl jsem tomu nějak zabránit?
"Nemohl." Jedla pizzu, drobila do postele a do klávesnice, když si prohlížela fotky na fleru. Já jsem se snažil drobit do krabice. Když si člověk o někom přečte - vyhrál boj s rakovinou - zní to tak jednoduše. Jakoby vyhrál piškvorky. Nikdo nevidí, jak se ten čas vleče.
"Zdálo se mi, že jsem jezdil na kole."
"No a?" Ani nezvedla oči.
Pořád to nechápe. "Nemůžu jezdit na kole. Možná už nikdy nebudu moct jezdit na kole." Věděl jsem, že mluvím blbosti. Je jasný, že jak člověk stárne, tak se z rozhodování chci-nechci stává rozhodování mohu-nemohu. Otázkou je, proč mám pocit, že to musím někomu říkat.
"Půjdeme aspoň v neděli do kina?" zeptal jsem se.
"Když mě nebudeš srát - " řekla aniž zvedla oči od počítače.
11 názorů
DavidPetrik
13. 09. 2012
Řeknu ti tajemství: s největší pravděpodobností to už nedohoníš - to prázdné místo v tobě zůstane až do smrti. Podle mě se nemá smysl do puberty vracet.
(z textu jsem trochu rozpačitý)
Říkám, žes to nepochopila:)
Tvůj návrh odpovědi poměrně radikálně mění celou situaci a také povahu té postavy. Celkově by se pak vytrácel smysl celé té anabáze. Je jasné, že tahle postava ti nejspíš nikdy neodpoví něco jako "třeba", to by řekla jiná postava. Postava s mírnější povahou nejspíš.
Marcela.K.
10. 09. 2012
Zdendo, díky.
Marcelo - Dřív přišly lidem přirozený různý věci. Myslím ale, že jsi tak docela nepochopila smysl.