Stařec

Večeři od včera
Pivo, vždy z večera
Nejeden film znám
K tomu samotu má

Starý čtyřicátník,
Dávno tomu co byl mladík
Zjeven napůl Qvasimodo
Zpola zestárly Gigolo

Vrásky očí mají
Tvar kolejí
Co v dál uhánějí
A nad čelem se setkají.

V nohách sil už není
A začínají tu být jiní
Od chození do přírody
po boj o ženské vnady.

Rameno sklesla
Už by neuchopila vesla
Jeho paže je slabá
A chůze vratká

Jde předkloněn, záda shrbená
Ta záda bolavá,
Co neohla se kdy měla
Ani pokaždé když děkovala

Oči už nepláčí
Byť smáti se nechtějí
A srdce brzy umíráček dotančí
V šedi betonu, někde na pavlači

Je stár ruka zešedlá
Smutně žmoulá
Kus žlutého papíru
Kde pohřební oblek napsán je na míru

Mnoho bolu v srdci
Spousty vět co chtěl říci
Příkoří, lásky, vše si nese v ranečku
A někde hluboko tkví vzpomínka na matičku.

Jak nudí ho poslední léta
I modlí se ať je už po tom veta.
Kacíř co boha nezná
Od doby co lidi poznal.

Chce odejít pryč
I kdyby za oponou nebylo nic
Vždyť na co se má dívat
Nedívá se, nechce plakat

Hrdiny dětství pohřbil prach
A dnes civí na stěnách
Grázl, politik a vrah
A spravedlivý focení je v mundůrech