Pes

U nohou té rozhrkané židle,

pes oddechuje klidně,

moudré oči pod víčky schované,

ve snu o lásce nevídané,

Zbídačené tělo sotva dýchá,

a v hlavě se to všechno míchá,

když do kožichu sněží,

venku na mrazu zbídačené tělo leží, 

u nohou žedle zničené,

život z něj pomaloučku mizí,

když od pána nedostane ani lásky hmyzí.

Mráz bere si svou daň,

život z těla uniká,

zda život nazvat se to dá,

když bez lásky na malém dvorku pes bolestně přežívá.