Prolog

neoOpica: Problém je v tom, že některé básně nechci z osobních důvodů přepracovávat. Až začnu dávat dohromady druhou sbírku, bude to vypadat úúúúplně jinak =)

neoOpice: K tvým otázkám. Myslím, že u každé básně je to se mnou jinak. Občas ze mě prostě jen vytrysknou, a tak to je u většiny básní, které jsou zařazené v první části sbírky (během dneška snad přidám i zbytek básní z dalších částí). Tyto básně jsou bezprostřední ventilací v těžké situaci. Podobně tomu bude i v druhé části. Ve třetí části se budou objevovat už i básně, které jsou promyšlenější, některé psané tímto stylem, ale nepatřící do sbírky jsem tu už uveřejnila (Klaun, Staronové). Jde o to, že jsem opět plná pocitů a v první chvíli mě na jejich vyjádření napadají jen samá klišé, ale já se je snažím vyjádřit jinak, skrze věci, které jsou s nimi provázané (krabička kapesníčků apod.), hledám postavy, které vyjadřují to, co cítím (třeba báseň Klaun - klaun je postava, kterou si většinou spojíš se smíchem, se zábavou, ale to je jen povrch, netušíš, co se odehrává v nitru člověka, který je pod maskou toho klauna). Jen minimum básní (daly by se spočítat na prstech jedné ruky) je pečlivější práce s obrazností, rytmem a rýmem (Dnešním dnem). Snad je to ta správná odpověď na první otázku. K druhé otázce. Tohle bude problém s celou tohle sbírkou. Jak jsem napsala v úvodu ke sbírce, jejím účelem není shromáždit nejlepší básně spojené jedním tématem, motive, čímkoli. Je to především moje potřeba vyrovnat se s těžkou životní situací. Proto se tu budou vyskytovat i méně kvalitní básně (převážně z let 2009 a 2010, později ke každé básni ještě přidám datum vzniku), ale i básně, které možná nikdo kromě mě nebude chápat. Symbolika vlasů, je tu pro mě moc důležitá, sestra měla nádherné husté vlasy (ráda jsem se dívala, jak se češe - báseň Vlny), které jí při chemoterapii začaly vypadávat tak moc, že se jsem jí oholila hlavu. Naděje je právě proto propojena pro mě s vlasy. Kdyby jí léčba začala účinkovat, nakonec by jí narostly vlasy nejspíš ještě krásnější než dřív. Proto se s vlasy vrací život. Ironií je, že vlasy se jí vrátily. Ne moc a ne kvůli účinkující léčbě, právě naopak. Chemoterapie její stav spíše zhoršovala, takže po tom, co jí ji vysadily, jí trochu vlasů ještě narostlo, než zemřela. A proč je tato báseň prologem? Protože je v ní všechno: bolest, strach, smrt, naděje, beznaděj, prameny vlasů, moje sestra, nemocniční postel, všechno.

/*