Otec

Během dne rušná ulice. Kolem čtvrté ráno? Přetéká prázdnotou. Bezhlučné melodie ticha mi prorážejí hlavu. Posledních několik týdnů špatně spím. Usnu a zvuky v mém bezprostředním okolí se ke mě dostávají stonásobně zesílené. Během té doby mně už neděsí a tak noc co noc oči pomalu otevírám a pozoruji stíny lamp na stropě své ložnice, namísto počátečního děsu a pocitu vhození do studené vody. Oblékám se a odcházím. Pokaždé bez sebemenšího zašustění vstanu a odcházím ven, do města ticha. Pokaždé v jinou hodinu a tak, přestože jsem nikdy nechtěla tak žít, poznávám vůně, pachy a atmosféru každé minuty, každé vteřiny světa, ve kterém nám původně nebylo souzeno žít a prožívat. Procházka mi dnes zabrala delší dobu než obvykle, potřebuji malou přestávku, a tak sedím, vnímám šeré světlo lampy, jejíž žárovka už pomalu dohasíná. Ačkoli mi noci samoty dodávají klid po kterém prahnu ze všeho nejvíce, přeci jen mám v sobě přání.. Stavím si představy neznámého člověka, středně vysokého, s tváří zahalenou plstěným tmavým kloboukem, jak ke mně přisedá a beze slova si jako můj netečný společník prohlíží stále stejnou scenérii - asfaltovou silnici, léty už zašedlou auty, motorkami a jízdními koly, kanálové mříže u protějšího chodníku, u něhož si už tráva probojovala cestu ke vzduchu a slunečním paprskům. Člověka, kterému nabídnu svou poslední cigaretu a on ji mlčky přijme. Zapálí si vlastním léty oprýskaným zapalovačem, v němž docházejí poslední zbytky benzínu a než umírající plamen zhasne docela, přiblíží ruku se zažloutlými prsty, abych si zapálila také. Cigaretu drží velmi zvláštním, zaběhlým způsobem. Schovává ji v dlani jako poslední sirku, která je v mrazivých dnech jeho posledním pokladem, poslední nadějí, aby jeho ruce trochu pookřály. Jakmile dokouří, vstane způsobem tak mírným a opatrným, stejným, jako když se připojil k mému mlčenlivému naslouchání noci. Obrátí se ke mně zády, chvíli zaváhá a pomalým krokem, podobným prvním krokům malého dítěte, odchází a pomalu jej pohltí tma. Zůstanu ještě chvilku, pak lampa s docela nepostřehnutelným zablikáním zhasne. Počkám si na svítání...