..nedokončená

:))

príroda je to najkrajšie a najjemnejšie zo všetkých "javov" tohto sveta...*

Tahle mi připadá... málo básnivá.

Nechci vypadat jako kverulant, ale proč se druhá sloka nerýmuje vůbec a první a třetí skoro jo? A je tam moc duší, růží, stromů, bohatství, svobody, snů, milování a jiných profláklostí... Sorry

.. jsem rád že to říkáš popelucho, tyhle duše, růže, stromy, bohatstvé, svoboda, sny, milování a jiný profláklosti .... jsou můj život a já je miluju ;)

pěkné!!

yuuuuuuuuu my beloved poem from yourself citam rad, skutocne si pod mojim drobnohladom *

když ten strom roste, pořádně šustí listím, to máš, jako spoooooousta lidí na náměstí, stejnej šramot. A taky je přitom slyšet praskání země a takovýty zvláštní zvuky, jako když taháš ze země něco, co má moooc silné kořeny a nechce to ven :o) Tak takhle zní rostoucí strom :o) A občas taky zpívá, jenže my si myslíme, že je to strom a ono ouha, ve větvích se usadil ptáček a cvrliká tam, protože se zapletl do větví...jůůůa nad tím vším svítí sluníčko. Tak to je fajn! *!

moc pekny...jsem zvedav, co zivot dopise...

ty bláho Nuitíků to byla zajimaváá úvaha :)

Mile... jemne... pekne... *!

hezoučký... fakt... *

nesedí mi rytmika zase :) ale tu tak nějak celkově, nedokážu se do toho začíst plus ti upadla diakritika semtam - 'vzdávam', 'ruži'

Ještě si musím přečíst Tvou třetí báseň, a pak povím:-)

Tak nyní už vím zcela jistě, že právě tato báseň, u níž jsem se zastavila hned na začátku, mne zaujala. Musíš být jemnou osůbkou, jak dlouho píšeš?

Mile... jemne... pekne...

to je dobré...mě se to moc líbí, dobré rýmování..a tak..!*