Filipo-Jakubská noc

Rej čarodějnic

ve tvé hlavě

si dává dostaveníčko.

 

To není zlý sen-

to je prokletí.

 

Po celý svůj život

umíráš.

 

Proč jiným má svítit slunce-

a ty znáš jen věčnou tmu podsvětí.

 

To není horečka,

to je rej

skřehotavý smích

žen

které mají čáry

kouzla

zaklínadla

a ty

jsi jen živá hromádka neštěstí

slabosti

bezmocnosti.

 

Nechápeš

co se okolo tebe točí,

 

Nechápeš,

co se točí v tvé hlavě.

 

Nechápeš,

proč se s tebou země točí,

proč jsi tady,

když sis to nepřál,

když sis nevybral ani dobu,

ani místo,

ani osud

svůj-

svých čarodějnic

ve tvé hlavě.

 

Mohl bys je odsoudit

k upálení.

 

Byl bys požehnaný,

svatý.

 

Tahkle jsi jen chudý,

nemocný,

smrtelný.

 

Proč?

když jsi o nic z toho nežádal?

 

Nikoho jsi o nic neprosil

a ještě si na tebe berou hůl....

 

Že neodpovídáš

jejich měřítkům.

 

A zajímá někoho,

ptá se někdo

zda on

odpovídá měřítkům tvým?

 

Dnes

bude asi

Filipo-Jakubská noc.

 

Buďto já

upálím své čarodějnice,

nebo se stanu já

jejich zápalnou obětí.

 

Se svatými knihami,

křížem,

loučí,

růžencem

se ke své razii

opět po staletích

hotoví svatá inkvizice.

 

Dnes

po staletích

jsi jejich beránkem

ty.

 

Mají

na tebe

jen zatracující slova.

 

Tihle lidé

nikdy neměli slitování-

nebo srdce?

nikdy nepoznali lásku?

Jak by jinak mohli být tak krutí...

 

A zas

znovu

hoří oheň.

 

Hoří

hranice.

 

Dnes

na ní stojíš ty.

 

Dnes

se tě to dotýká.

 

Prvně-

a naposled

oheň

olizuje tvá chodidla.

 

Vzpomínáš

na všechny své lásky.

 

Splývají

ti v jednu-

nebo v Boha?

 

Ještě naposled

máš kuráž

se rouhat.

Než ti kouř

zaduší hlas v hrudi,

než tě navždy umlčí

protože nechtěli abys mluvil

svobodně

jako každý

má to právo.

 

Za chvíli

ztatíš vědomí.

 

Bojíš se

té chvíle.

 

Potom

už tě nebude trápit nic,

nebudeš zvedat hlas

proti žádnému kazateli,

už nikdy

nesklidíš

nůši políčků.

 

Za pár chvil

už budeš vyšachován ze hry,

už pro tebe nebude svítit slunce,

neuvidíš ani tuto hranici,

ze které zbude jen

hromádka popela,

kterou bys tak rád vzal do svých dlaní-

a zaplakal

na svém vlastním hrobě.

---