Proměna

Proměna

Poutník: Dívka chodíc po rodné zemi kráčela v oblacích,  hlavu nad nimi a do nebe daleko.

Dívka: Touhu zabalit a poslat na všechny adresy, psaní mezi řádky a nepochopení si  vleču.

Poutník: V mysli i v ústech píseň, že sází na Milost.

Dívka: Odhodit  závaží a ocitnout se na zemi.

Poutník: Realita a sen v souboji na život a na smrt. Honička v hlavě.

Nemocná mnoha láskami. Pod nohama Irská zem však jen v její hlavě.

Hrála teskně na flétnu. Kéž by mohla strhnout tu váhu co má v hlavě a dát prostor srdci, které pláče v koutě. Obloha zcuchaná drahami snílků začala ronit slzy.

Dívka:Teď se docela ztratím v trávě plné slz. Útěkem se rány nezacelí. Ne, ani ztuhlostí bolest neutišíš.

Poutník: Až  setkání, setkání s realitou. Ten  bodlák u cesty co Ti rozedře kůži. Vítr vyfouká vodu z očí  a pak v kaluži spatříš se docela jinak. 

Dívka: Ach spatřit se nestačí, ale obejmout obraz na  hladině.

Poutník: Už voda stříká. Padá. Nedbá špíny co stéká ji po tváři.