Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDuše na cestách
27. 09. 2012
1
5
552
Autor
Greenbag
Má duše letí vzhůru
cestou vločky sněhu hladí
chladí
jak hlas trubadůrů
směr určují
radí
Slunce jak lev
svou hřívou lechtá
hřeje
však velebí se jako šlechta
našeptává
duši pěje
zrak slunce často v mracích skryt
není vševědoucí
mrak je totiž stínům byt
pohltí svět
vládne noci
5 názorů
Pro mě je těžké v tomto radit konkrétně. S tvou poetikou se míjím (moje preference jsou jiné), takže ti těžko můžu sdělit, jak text "vylepšit". Mám problém už s prvním veršem:
Má duše letí vzhůru
Duše... to je pro mě příliš obecný obraz. "Duše" je obrovské slovo, navíc je tvá a letí vzhůru. Takový obraz pro mě nemá jakost, necítím ho, než cezený přes mozek...
Přemýšlel bych, jak ten pocit zachytit nějak opravdově, ne jej takto velkoústě vyslovit, ale jak napsat obraz, v němž skutečně "cosi", jakési vnitřní povznesení, bude stoupat vzhůru. Anebo prostě naopak - nějak úplně jednoduše, prostě, konkrétně.
Duše letí vzhůru ... hladí/chladí/jak hlas trubadůrů...
A najednou mám další problém - příměr. Hlas trubadůrů, jen tak odnikud - nemá v textu žádné ukotvení, opodstatnění, nezapadá do žádného motivického rámce nebo uceleného chronotopu, prostě si jen tak najednou odkudsi slétne, aby byl - rým pro rým, motiv pro motiv.
A pak další příměr. Slunce - lví hříva (klišé); a duše (opět to "velké slovo") je najednou pěna, je zněna... A v téhle chvíli by mělo nastoupit napětí, změna, chvějivá hranice mezi světlem a stínem. Ale nenastupuje. Vše je stále stejně hladké. A kde by bylo dobré vyslovit zcela konkrétní vjem, je verš utopen v obecnosti.
A závěr, neevokuje. Konstatuje. Obsahuje syntézu (vydestilovaný kontrast) obou předchozích strof. Dokonce - aby bylo jasné, že závěr skutečně vysvětluje - je použito příslovce "totiž". A s tím mám potíž. Nechci, aby mi někdo něco takto vysvětloval. Chci slova, která otvírají prostor - prostor k nacházení.
Takže tak.
Jestli nic jiného, tak snad z mé reakce vyčteš, co jsem měl na mysli skonstatováním, že ti těžko konkrétně poradím. Prostě bych to napsal jinak. Ne nezbytně líp. Prostě jinak. Hmatatelněji. Obecněji, anebo naopak konkrétněji.
A vyvaroval bych se všech těch lvích hřív, trubadůrů a podobných motivů z nějakého zapadlého (patinou oplývajícího) básnického antiku.
Děkuji za kritiku.. Jen se zeptám.. chtěl bych tu báseň doladit.. co bych tam mohl tedy použít? Nebo jak to správně formulovat..
Co připsat... Text působí nevyzrále. Hřeje/pěje apod... Vtroušené rýmy jsou laciné; namísto invence mechaničnost.