Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Duše na cestách

27. 09. 2012
1
5
552
Autor
Greenbag

Někdy člověk prostě ulítne..

 

Má duše letí vzhůru

cestou vločky sněhu hladí

chladí

jak hlas trubadůrů

směr určují

radí


Slunce jak lev

svou hřívou lechtá

hřeje

však velebí se jako šlechta

našeptává

duši pěje


zrak slunce často v mracích skryt

není vševědoucí

mrak je totiž stínům byt

pohltí svět 

vládne noci


5 názorů

swen
27. 09. 2012
Dát tip
Pro mě je těžké v tomto radit konkrétně. S tvou poetikou se míjím (moje preference jsou jiné), takže ti těžko můžu sdělit, jak text "vylepšit". Mám problém už s prvním veršem: Má duše letí vzhůru Duše... to je pro mě příliš obecný obraz. "Duše" je obrovské slovo, navíc je tvá a letí vzhůru. Takový obraz pro mě nemá jakost, necítím ho, než cezený přes mozek... Přemýšlel bych, jak ten pocit zachytit nějak opravdově, ne jej takto velkoústě vyslovit, ale jak napsat obraz, v němž skutečně "cosi", jakési vnitřní povznesení, bude stoupat vzhůru. Anebo prostě naopak - nějak úplně jednoduše, prostě, konkrétně. Duše letí vzhůru ... hladí/chladí/jak hlas trubadůrů... A najednou mám další problém - příměr. Hlas trubadůrů, jen tak odnikud - nemá v textu žádné ukotvení, opodstatnění, nezapadá do žádného motivického rámce nebo uceleného chronotopu, prostě si jen tak najednou odkudsi slétne, aby byl - rým pro rým, motiv pro motiv. A pak další příměr. Slunce - lví hříva (klišé); a duše (opět to "velké slovo") je najednou pěna, je zněna... A v téhle chvíli by mělo nastoupit napětí, změna, chvějivá hranice mezi světlem a stínem. Ale nenastupuje. Vše je stále stejně hladké. A kde by bylo dobré vyslovit zcela konkrétní vjem, je verš utopen v obecnosti. A závěr, neevokuje. Konstatuje. Obsahuje syntézu (vydestilovaný kontrast) obou předchozích strof. Dokonce - aby bylo jasné, že závěr skutečně vysvětluje - je použito příslovce "totiž". A s tím mám potíž. Nechci, aby mi někdo něco takto vysvětloval. Chci slova, která otvírají prostor - prostor k nacházení. Takže tak. Jestli nic jiného, tak snad z mé reakce vyčteš, co jsem měl na mysli skonstatováním, že ti těžko konkrétně poradím. Prostě bych to napsal jinak. Ne nezbytně líp. Prostě jinak. Hmatatelněji. Obecněji, anebo naopak konkrétněji. A vyvaroval bych se všech těch lvích hřív, trubadůrů a podobných motivů z nějakého zapadlého (patinou oplývajícího) básnického antiku.

Greenbag
27. 09. 2012
Dát tip
Děkuji za kritiku.. Jen se zeptám.. chtěl bych tu báseň doladit.. co bych tam mohl tedy použít? Nebo jak to správně formulovat..

swen
27. 09. 2012
Dát tip
Co připsat... Text působí nevyzrále. Hřeje/pěje apod... Vtroušené rýmy jsou laciné; namísto invence mechaničnost.

alessi
27. 09. 2012
Dát tip
:)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru