Milování

Vlak již zdáli přijíždí

a na kolejích rozeznívá svou nehynoucí metalovou píseň.

Láska s ní odjíždí

a z lidských citů zbyla jen tíseň

Ta dříve ohněm planoucí láska,

ale teď oči pro pláč zbyly jen.

Vše je jen osud hozen v kostkách

a z rozbořené lásky zbyl jen sen.

Na všechna vyzrazená tajemství,

na všechny pády i vzkříšení,

na to všechno byli dříve dva lidé

upřímnou láskou spojeni.

Člověk, který miloval

i ten, který miluje stále,

jako by pouta ukoval...

Ale párkrát již ztratil je málem.

Pouta měřil pro druha svého,

pouta vyjadřující spojení,

dají se však využít jen jednou -

jako závazek bolestného mlčení