Wien bleibt Wien

Čím popsat dvě prázdné strany o místě, kde jsem nikdy nebyla? „Misa22 – Vídeň!“ Ortel mého němčináře. Hm.

Tak tedy začněme známými fakty: hlavní město Rakouska, spousta pamětihodností neboli Sehenswűrdigkeiten, ruské kolo, Dunaj a slovy pana Wericha Wien bleibt Wien (co tím vlastně myslel?). To asi stačit nebude.

Knihovna – beru do ruky jakéhosi omšelého turistického průvodce Rakouskem. Vídni je zasvěceno hned pět stránek. Tak ještě to se slovníkem nějak přeložit. Zdárně se prokoušu rozlohou, počtem obyvatel, geografickou polohou a typem geologického podloží a vida - nacházím potřebné informace.

Skutečně, památek je ve Vídni mnoho. Státní  opera, Dvorní divadlo, katedrála sv.Štěpána, radnice, Belveder, Nový hrad, Uměleckoprůmyslové muzeum, budova vlády, parlament, Lidové sady atd.  a to vše na jakési Ringstraße, která se skládá z dalších Ringštrásů. Prstem se motám po nečitelné mapce stále dokola, netuším, kde je jih a kde západ, pletu si Himmel s Beilage. A jak přeložit všechny ty názvy?!

Zoufalství. Moji četbu němčinář téměř nepřežil. Z posledních sil zavelel: „Přepracovat! Do příští hodiny!“

Štěstí. Máma přinesla od nějaké zcestovalé kolegyně z práce letáček o Vídni. V němčině. Přepracováno. Němčinář byl tímto uchráněn před jistým infarktem.

Dnes ráno jsem si na to své referátové utrpení opět vzpomněla, ačkoliv od té doby uplynulo již téměř 20 let. Dnes bychom netrpěli ani jeden. Stačí sednout k internetu a ve vyhledávači zadat správný dotaz. Rázem vím vše, co jsem vědět potřebovala i to, co jsem vědět nepotřebovala. Odpadly výlety do knihoven, odpadlo prokousávaní se náročnou povinnou četbou i marné dumání nad smyslem autorova sdělení. Stačí, že se zamyslí již někdo před námi. Veškeré naše výzvědné úsilí pak lze završit  kouzelným  dvouakordím ctrl-C, ctrl-V. Hotovo.

Zadávám do vyhledávače Wien bleibt Wien. Zjišťuji, že ve skutečnosti se jedná o slavný marš a že jeho název si do Italských prázdnin pan Werich vypůjčil. Youtube mi nabídl hned několik verzí. Při jedné z nich jsem se dokonce přistihla, jak v duchu tančím valčík, ovšem o svých tanečních schopnostech jsem vždy měla značné pochyby. Teď už jsem opět moudřejší.

Prošla jsem si virtuálně Vídní. Ne. Stále jsem tam nebyla. Burgtheater, Hofburg, Stephansdom, Kunsthistorisches Museum, Naturhistorisches Museum, Hundertwasserhaus, Pestsäule am Graben, Wiener Rathaus, Staatsoper, Karlskirche, Riesenrad v Pratru... ale odsud raději pryč. Trpím kinetózami, mohlo by se mi z těch všech atrakcí udělat zle. Myslím, že dám přednost sachrdortu a vídeňské kávě. Mimochodem, zajímalo by mě, zda mi opravdu přinesou kávu se šlehačkou:  „Wiener Kaffe, bitte!“ Wiener Schnitzel zkoumat nebudu. Je prý z telecího, to já nemusím.

Měla jsem se báječně. Myslím, že příště se vydám do Berlína. Slyšela jsem, že se v nedávné době přemístil kamsi do Antarktidy. Nuž, aspoň se tučňáci budou moci konečně rozhlédnout po své domovině z Frensehturmu (televizní věže). Já si německou metropoli prohlédnu pěkně z tepla našeho ústředního topení. Už se těším. Takže auf Wiedersehen, liebe  Pinguine!