AchiTema - 11/ Nebezpečná technika

AchiTema 11.kapitola - Nebezpečná technika

"Omlouvám se ,Temahe. Opravdu jsme nevěděly,že Metein nebo jak se jmenoval,bude chtít vyvraždit naši vesnici a skvělé ninji v ní." Mizukage se dívala z okna na vesnici. "Mohu už jít Mizukage? Chtěla bych zajít za Achinem do nemocnice." "Jen běž." Řekla a dál hleděla z okna. Temahe za sebou zavřela dveře a když vyšla ven z celé budovy namířila to ke stánku s květinami. Kolem ní pobíhaly malé děti a házely po sobě papírové vlaštovky. Jedna z nich Temahe přistála na rameni. Vzala ji do ruky a děti si myslely,že na ně začne křičet,ale ona ani nepromluvila a jen poslala vlaštovku do větru. Ruce si dala do kapes a šla pomalým krokem. Zastavila se u stánku a zaplatila za čtyři rudé růže. Poděkovala a šla dál. Cestou,kde kdysi pronásledovala Achina. Ta samá cesta ji po několika minutách zavedla k brance na hřbitov. Prošla brankou a namířila si to přímo k hrobům. Položila dvě růže na hrob bývalým členům Achinovo týmu. "Věřím,že tě Achin opravdu miloval." Řekla a mlčky odcházela. Vyšla ze hřbitova a zase pomalým krokem procházela vesnicí. Došla k nemocnici a vešla dovnitř. "Promiňte v jakém pokoji leží Usanagi Achin?" Zeptala se hledíc na ženu za pultem. "Pokoj číslo F16. Vy jste jeho přítelkyně?" Otázala se s posměškem žena. Temahe to ignorovala a šla ke schodům. "Děkuji." Vyšla do druhého patra a zaklepala na pokoj čísloF16. Žádné zvuky se neozývaly,vešla tedy dovnitř. "Ahoj Achine,přinesla jsem nějaké květiny." Na její pozdrav nikdo neodpověděl. "Dala jsem je i na hřbitov,vím,že bys to udělal sám,ale tentokrát jsem se postarala za tebe." Temahe vzala vázu s uschlými kopretinami a vyhodila je do koše. "Dám tam tyhle růže." Vypláchla vázu a nalila do ni z kohoutku novou vodu. Položila ji na stůl a vložila tam dvě rudé růže. "Doufám,že se ti líbí." Posadila se na židli,která stála u postele a opřela se. "Bylo úžasné co všechno jsi pro mě udělal,Achine. Jsem ti vděčná." Snažila se zadržet slzy,ale když viděla Achina nehybně ležet,nevydržela to. Chytila ho za ruku a pevně ji mačkala,slzy jí stékaly po tvářích. Otevřely se dveře a veša sestřička. "Návštěvní doba skončila,pokud chcete,můžete přijít zítra!" Rozkázala sestřička a stála výhružně u dveří. Temahe se zvedla a mlčky vyšla ven. Když byla u sebe doma,cosi hledala. Ty co nepotřebovala,vyhazovala ven z poliček,takže měla v místnosti velkou kopici. *Kde proboha je?!* Když přejela prsty po hladkých deskách,vytáhla sešit a zaradovala se. Odešla z místnosti a listovala v něm. Posadila se v obýváku na sedačku a položila sešit na stůl,pořád v něm listovala. "Mám to!" Zavyla. Přecházel týden za týdnem a Temahe pořád prozkoumávala ručně napsané stránky v sešitě. Učila se techniky,které měla předepsané. Když náhle zavřela sešit,hodila ho na kopici a rychle vyrazila z bytu. Spěchala,že div za sebou zavřela dveře. Po chvilce,když dorazila k nemocnici se usmála a ještě zrychlila krok. "Dobrý d-" pozdravila sestřička u pultu. Zamračila se,když ji Temahe ignorovala. Vyběhla rychle schody a u poslední spomalila,sotva dýchala kvůli tomu celkovému spěchu. Otevřela dveře bez zaklepání. "Ahoj Achine,přišla jsem se na tebe podívat,jak jsem slíbila." Usmála se. "Bude ti vadit,když se tady posadím?" Achin pořád nenabíral vědomí. Už několik týdnů,dalo by se říct,že už přes měsíc jen ležel v nemocnici a ani se nehýbal. "Víš,trénovala jsem co nejvíce jsem mohla,jen abych pro tebe mohla něco udělat. Našla jsem jednu techniku,která je velmi nebezpečná,ale zachránila by ti život. Vlastně ani nevím,jestli mě teď slyšíš nebo jestli už jsi skoro mrtvý." Při vyslovení slova 'mrtvý' se zadrhla a stiskla pevně rty než jej vyslovila. Do pokoje vešla se zaklepáním sestřička a divila se,že tam Temahe sedí. "Jste jeho přítelkyně?" Zeptala se se složou v ruce. "Ne,jen kamarádka." Usmála se Temahe. "Mám pro vás nepříjemnou zprávu. Myslíme,že jeho tok chakry je tak narušen a jeho tělo oslabené,že další noc nepřežije,proto bychom vás chtěly poprosit,aby jste se s ním rozloučila,zachvilku se tu sejde několik mediců." Temahe povolila rty a její výraz nevypadal nadšeně. "Nechte mi prosím ještě chvilku." Řekla a obrátila se se slzamy v očích na Achina. Sestřička za sebou zavřela dveře. "Achine,prosím,že mě slyšíš." Chytla ho za ruku a jemně s ním třásla. "Achine!" Vykřikla zoufale a položila hlavu na jeho břicho. Slzy neudržela a nechala je volně stékat. Pustila jeho ruku a stoupla si. "Tenhle přívěsek,jsi svíral v ruce,když jsi ležel na zemi po boji s Meteinem. Schovala jsem ho,je překrásný a určitě pro tebe hodně znamená. Chtěla bych ti ho teď znovu dát." Sundala si z krku přívesek a jemně nadzvedla Achinovo hlavu,přičemž druhou rukou mu přívešek ovázala." Usmála se a nadechla,přiložila prsty k sobě a vyslovila Jutsu. "Shiri Te kuno sentei." Kolem celých rukou jí proudila modro-nažloutlá chakra,v pokoji se zvedl vítr a otevřela se okna. Její oči byly náhle plné krve,na čele se jí objevilo pár žil a i přes bolest,kterou tahle technika způsobovala,Temahe pokračovala. Dala ruce těsně nad Achinovo žebra a nechávala proudit chakru skrz jeho tělo. "Vydrž Achine!" Dostala ze sebe dvě slova a krev se jí linula z očí. Stékala po její bradě a kapala až na pokojové dlaždičky. Ani vítr nepřestal ustupovat,okna mlátily až se jedno roztříštilo a střepy dopadly těsně k Achinovo postely. Tahle technika byla nebezpečná,odebírala její chakru rychleji než jakákoli jiná technika. Žíly měla už i na rukou a krku,rychle se objevovaly a stávaly se výraznější. Temahe se motala hlava a málem upadla,ale když ucítila pichlavou bolest v hlavě a kosti jí těžkly,tlačila na ruce mnohem víc,aby se přeneslo co nejvíce chakry šlo. Posledních pár minut už jen stála,poslouchala mlátit rámy oken o zdi a šumivý zvuk větru. Pomalu ztrácela vědomí,ale ruce nad jeho žebry měla stále. "Achin-ne.." Řekla polohlasně a její tělo náhle jako by už neposlouchalo. Vítr utichl,okna přestala mlátit a jí se podlomily kolena,padala k zemi. Zachytily jí něčí paže. "Proboha,co se to tu stalo?!" Divila se sestřička držící Temahe. Několik mediků stálo mezi dveřmi a jen přihlíželi. "Te-Temahe.." Ozvalo se z lůžka celkem tiše.