Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se… R.A.K.O.V.I.N.A …
12. 01. 2000
6
0
2564
Autor
Daimon Terr
„Bože stůj při mně ,až jednou půjdu údolím stínů ….“
Libi se mi tvoje tecky a vykricniky, uplne mi z tvych basnicek duni v hlave jak si je ctu v duchu a poradne nahlas.
*
Kafe a cigareta po ránu,... blíží se k tobě v bílém županu...
A pak už si další nezapálím.
A pak už si další nezapálím.
Johny Brdak
17. 01. 2000
Jen ten umira, kdo jiz umrel ve svem srdci... NEEXISTUJJI nevylecitelne nemoci!!!!!!!!!!! Tisickrat se z nich lide dokazou uzdravit a tisickrat budou doktori mlit o nejakem spontannim uzdraveni... doktori, DOKTORI, DOKTORI, kteri odmitaji pripustit jine lecebne metody jen proto, ze ONI musel na to, aby mohli lecit, studovat spoustu let a potom prijde nejaky "sarlatan" se zakladnim vzdelanim a dokaze lecit lepe nez oni............. A kdo se jim muze divit?....... je to slozity, ale zkuste otevrit sve srdce a prijmout i jinou pravdu, nez tu, kterou mate zahnizdenou a zazranou ve sve hlave...... pani doktori.... i vy ostatni...
Jestliže bolest není
Navyklá na slova
Jestliže z domova
Odešla radost z narození
Jestliže slunce po setmění
Za obzor pláče do rána
Jestliže hosanna
V ukrutně dlouhé
Ukřižuj se mění...
(Josef Jelen)
Naděje?
Kde je?
Aspoň trošku, prosím
Pro Daimona
Pro (dopište se)
Pro mne
Někde je...
Je!
Navyklá na slova
Jestliže z domova
Odešla radost z narození
Jestliže slunce po setmění
Za obzor pláče do rána
Jestliže hosanna
V ukrutně dlouhé
Ukřižuj se mění...
(Josef Jelen)
Naděje?
Kde je?
Aspoň trošku, prosím
Pro Daimona
Pro (dopište se)
Pro mne
Někde je...
Je!
Když jí zkušenost hledí do tváře, tečou slzy bezmoci a vzteku, ale nevyhraje mrcha, vždycky, tak to nevzdávám :-) karta se obrací díky Němu a chleba občas padá máslem vzhůru, každý boj má svého vítěze :-) na straně utrpení má jméno Naděje, a tu nepohřbívám, ani zaživa !!!
Děkuji
Děkuji
Probudil jsi ve mě vzpomínky, před kterýma jsem si připadala už celkem chráněná, ale teď je to tady zase...nemocniční pokoj...bílé pláště a bezmocný úsměv na rtech devatenáctiletýho kluka...jednoho z nejlepších kamarádů, které jsem kdy měla
možná není dobré jen tak zapomenout
díky
možná není dobré jen tak zapomenout
díky
Nemám slov, to nepotřebuje komentář...
Jen možná ukápne slza,
na práh, ten Tvůj,
když už není, tu, není,
Ten, Ta, zkrátka ONI...
Jen možná ukápne slza,
na práh, ten Tvůj,
když už není, tu, není,
Ten, Ta, zkrátka ONI...
neumím nic dodat
bylo by to zbytečné
jednou jsem takhle viděl umřít anděla
v tomhle roce je to sedm let
nikdy na něj nezapomenu
bylo by to zbytečné
jednou jsem takhle viděl umřít anděla
v tomhle roce je to sedm let
nikdy na něj nezapomenu
celkem...slušný! hele, akorát si myslim ž e by moh bejt větší akcent na NĚM na jeho KONÁNÍ a na tý smrti...aby se hajbali všickni proti sobě zatimco takle se mi zdá že Smrt je tam jenom jako Smrt, panák v hrdle