AchiTema/12 - Na pokraji smrti

AchiTema – 12/Na pokraji smrti

Temahe ležela na sále v nemocnici určeném pro kritické stavy. „Prosím! Povolejte co nejvíce zkušených mediců!“ Volala sestřička stojící u Temahe. Několik mediců se ji už snažily oživovat. Trvalo to celých 76 hodin než vrátili Temahino tělo z jisté smrti. Medici se střídali a většina z nich byla velmi vyčerpána. Byla noc,když ji převezli do stejného pokoje,kde ležel Achin. Byla stále v kómatu.

 Když ráno vyšly paprsky slunce, dopadající na jejich tváře, Achin otevíral oči. Rozhlédl se kolem sebe a uviděl Temahe. „Co tady d-děláš?! Temahe!!“ Snažil se vstát z postele,ale hned si musel chytnout hrudník. „Sakra“ Rychle šel k její postely, která byla hned vedle a se slzama v očích ji objal. „Co jsi to udělala?! Co jsi to udělala! Celou dobu jsem slyšel tvůj hlas, bylo to pro mě strašné nic ti neříct! Hluboko ve své mysly jsem tě slyšel, vždycky, tvůj úžasný hlas.“ Tiskl ji k sobě pevněji a pevněji. „Vím, že slyšíš i ty mě! Temahe, znamenáš pro mě hodně, proč jsi se chtěla obětovat?!“ Slzy stékaly na její odhalená ramena. „Už to nikdy nedělej, mám o tebe strach!“ Křičel. Utřel si slzy a stál nad ní, nepochybně se usmíval. Pak se posadil na svojí postel a díval se z okna. „Dneska mě prý mají pustit, jsem už vyléčený. Jejich medicína není zas tak dobrá, když propustí za tak krátkou chvíly,co?“ Achin se začal nahlas smát. „Ale neboj, budu sem zatebou chodit, jako ty zamnou. Souhlasíš?“ Do pokoje vešla sestřička. „Usanagi Achine, potřebujeme váš souhlas k propuštění, podepište mi pár stránek prosím.“ Achin přijal papíry a po chvilce, kdy si je prohlížel, podepsal. „Nashledanou.“ Řekla sestřička a odešla. „Uvidíme se zítra, Temahe.“ Achin vzal tašku, kterou měl na podlaze a vydal se také ven dveřmi.

 Nechal si věci doma a hned vyrazil do známého podniku, všichni ho s nadšením přijali. „Achine! Vidím,že jsi zdráv! Já také, vítáme tě!“ Křičely a měly v rukách poháry. Achin se posadil ke stolu a hned si k němu přisedli tři staří přátelé. „Slyšel jsem, že jsi prý skoro umřel Achine, napí se!“ Jeden z nich mu podával svůj pohár. „A taky jsme slyšeli, že tě chtěla zachránit jedna bezmocná, ubohá prostá holka a sama na to doplatila!“ Začaly se smát. Achin vzteky odhodil pohár co mu chlápek podával. „Poslouchej, není ubohá a moci má více než vy všichni dohromady co tu jste!!“ Achin se zvedl od stolu a podkopl židly. Když odcházel stačil všem říct: „Jsem vámi znechucenej.“ Šel rovnou domů. Přemýšlel nad tím vším co se stalo. *Když jsem slyšel její hlas, jako kdyby mě něco hřálo.* „Může světlo hřát?“ Zeptal se sám sebe nahlas. „Ano, může.“ Řekl mu muž, který vyšel z podniku. „Omlouvám se ti za všechny, určitě to tak nemysleli. Někdy umí být poněkud .. jak bych to řekl , no prostě hrubý.“ „Já vím.. ale co se týče Temahe..nechci ji ztratit.“ Řekl Achin a pokračoval v chůzi směrem domů. „Zase se někdy stav,Achine!“ Křikl  na něj muž, aby ho Achin slyšel. Achin zvedl jen paži na pozdrav a pořád šel dál.

Den ubíhal celkem rychle, než se všichni nadály bylo opět ráno. Vstal z postele a namířil si to do kuchyně. Popadl mléko a nalil si ho do úst. Kousl do chleba, který měl na talíři a opět ho položil. Rozžvýkal ho a spolkl, přičemž si oblékal zbroj. „Než půjdu pro misi, stavím se za Temahe.“ Řekl a vyskočil balkonem. „Cítím se vážně skvěle, až na můj hrudník.“ Začal si rukou před zbroj tlačit na hrudník a tisknul zuby k sobě. Zvedl se a namířil to ke známému stánku s růžemi. „Rád vás vidím! Nedávno tu byla Temahe.“ Přivítal ho pán u stánku. „Jsou pro ni?“ „Ano jsou, vzal bych si dvě bílé prosím.“ Achin zaplatil a šel do nemocnice. Při cestě uslyšel křik a když vzhlédl k obloze,uviděl černý dým rychle se přenášející nad celou vesnici. „Proboha!“ Achin se rozeběhl a byl pár metrů od nemocnice. Když vyběhl schody, rozkopl dveře od pokoje a uviděl prázdnou postel s oteveřným oknem dokořán. „Temahe!“ Začal křičet všude a poté vyskočil oknem. Černý dým se shromažďoval uprostřed vesnice, kde bylo hodně prázdného místa mezi budovami.

Běžel jak nejrychleji mohl, zastavil se až když z dálky uviděl jak nějaký muž v černé kápy držel Temahe ve vzduchu. „Hned ji pusť!“ Křičel a házel po něm kunaie. „Hmpf. Další zaběhlá muška?!“ Pustil Temahe a ona spadla na zem. Vlasy měla svázané do culíku stuhou a na sobě měla své plné vybavení. Achin k ní přiběhl a pomohl jí na nohy. „Co tady k sakru děláš ,ještě včera jsi málem zemřela,nemůžeš riskovat!“ Temahe se na něj s klidným úsměvem podívala a odvětila: „Uviděla jsem plameny poblíž nemocnice a stoupající dým,nemohla jsem nechat naši vesnici propadnout zkáze,je pro mě důležitější než vlastní život.“ „Nechápu to! Byla jsi v kómatu! Jak jsi se tak rychle probrala?!!“ Achin jen stál na místě a ptal se jí na otázky.

„Tak dost! Na tlachání budete mít čas později! Vlastně nebudete, protože váš zabiju!“ Muž se ďábelsky usmíval a vytáhl zbraň,kterou vyslal na oba dva. Z kopí vyletěli dva provazy,které měly uvázané na konci pichlavé koule. „Temahe!“ Achin ji odstrčil a sám byl zasažen. „Jak dojemné…CHCÍPNI!“ Muž s útoky nešetřil.