Hyde mých nevyrovnaných dní

Sám bolest polyká a žal si do žil vpichuje,
sám si lásce odvyká a svědomí si zpytuje.

Narkoman cizích citů.
Majitel prázdných bytů.

Sám vdechuje její něhu, ta umrtvuje jeho vnitřnosti,
sám poznává tisíce světů, tak bojuje se svojí marností.

Voyer cizích duší.
Pán rozlehlých buší. ( Majitel ostrých kuší.)

Sám modlí se ztracený v davu ateistů,
v boji se zapomněním sám sochá svoji bystu.

Narkoman rudých růží.
Stahovač cizích kůží.

Sám šeptá úsvitu, že těžkou noc měl,
vzpomíná na souboj, jež na rtech mu dlel.

Alomorf bez ustání.
Cizinec širých plání.

Neví proč a neví jak, z obrazů Tintoretta dýchá na něj strach,
doléhá, je telegrafem železničních drah.
Sám zkamenělinou tvých nejtemnějších představ,
alter-egem všech zdánlivě vyrovnaných postav.

Tvořitel plytkého želé.
Násilník hravosti smělé.

Sám prodlévá v trpké konečnosti těla,
vysmívá se mořské víle, co s ním o tom mluvit chtěla.
Je tu a není tam, praprasyn Orfeův, navždycky sám.
Je malou věčností z povrchu Plutova,
vzpomínku na moře z vody si uková.

Narkoman cizích citů.
Tisícem dní bez úsvitu.
(Jak naděje trilobitů.)