Stesk

Nastalo ráno, zas další den v zemi kde noc se ze dnem střída.

Však slunce je za obzorem a měsíc jako křída

dál vládne září studenou.

Hladím tvé tělo, líbám tvá ústa, má náruč přesto prázdná je.

Miluji dech tvůj v objetí spánku, když najdeš chvilku pokoje,

když mám tě k sobě schoulenou.

 Bylo mi dáno prožívat sen, však změnila ho můra.

Mně trápí krutě v srdci stvůra

nenaplněné lásky za tebou.

Na ránu mast, na nemoc lék, co dát na bolavou hruď?

Ruku svou přilož, pohlaď a buď

zas navždy moji milou.