Katolický krvák

„Prosím,“ zavřeštěl nelidskou fistulkou Duka a na odulou tvář se mu vyhrnuly další stružky potu.

Ale muž v černé kápi neznal slitování. Blížil se k něm jistým krokem mistra svého řemesla, v ruce další z nástrojů, které se chystal na otylém bývalém pražském arcibiskupovi vyzkoušet.

Vedle biskupa se v klecích houpaly další porůznu zhroucené postavy - Halíkův vous už zdaleka nebyl ozdobou intelektuála, ale připomínal spíše seškvařené prasečí štětiny. Katův pomocník s ním skončil už před dvěma hodinami, ale profesor se z mdloby stále ještě neprobral.

Další z na řetězu se houpajících klecí hostila už bytost, která kdysi možná bývala „katolickou buznou.“ Jeho na kost ohlodané nohy včetně řitního otvoru dokazovaly mistrovské umění kata Jeremiáše. Přestože tepny a žíly byly hlodavčími zuby odděleny, Putna nevykrvácel. Musel sledovat, jak jeho tělo hýčkané měkkými seslemi televizních debat a kávou nejvyšší kvality, končí v útrobách věčně hladových obyvatel pražské kanalizace.

Klecí v podzemním království Jeremiášově viselo bez počtu. Pokud by se ale našel nějaký pečlivka a milovník matematiky, došel by k číslu, které se blížilo stovce. Nic moc, pomyslí si mnohý. Takových sklepení však v obnoveném Českém království bylo na stovky.

Po krachu ekonomiky a všeobecném kolapsu všech zařízení využívajících elektrickou energii, chopila se v bývalé republice moci klika katolických fundamentalistů - kdysi označovaných za ultrakonzervativní svoloč, lefebristy, nepřátele demokracie. Demokracii vzal ďas a když krajem táhly hordy zdivočelých lidí, ti slabší ještě rádi utekli za hradby kdysi mocných pevností, které právě tito podivíni hbitě obsadili. Vybavení zbraněmi, vírou a touhou po pomstě.

Byl to dlouhý lov, protože mnozí z pastýřů ucítili změnu větru a doufali, že na jejich minulé hříchy proti pravdě se zapomene. Někdo možná zapomněl, ale fanatici ne. Vyslali ze svých hradů zvláštní skupiny, které se infiltrovaly do vesniček lásky a tolerance, které stihli modernisté vybudovat. Naivně doufali, že pro jejich otevřenou náruč, kytary v rukách a absenci zbraní je ateisté ušetří. Možná v okamžiku, kdy jim stínali hlavu a vařili v oleji z motoru vyhořelého tiráku, zapochybovali na chviličku o správnosti svého počínání.

A právě zde se podařilo pochytat největší škůdce, kteří teď visí v klecích a jejich končetiny poznávají, co je to středověk.

Všichni dostali možnost odvolat a někteří tak opravdu učinili. Dostali svobodu. Přesto se do svých kobek zanedlouho vrátili, protože začali opět kázat své bludné učení a rozvracet duše.

Mučírnou se tak neslo jejich vřískání, prosby i sliby. Přesto byl Jeremiáš a stovky jemu podobných mistrů neoblomný. V první řadě byl hluchý, takže sebevětší řev otylého biskupa ho nemohl vyrušit z pečlivé práce, jakou dozajista je přikládání palečnice a španělské boty.

Nakonec mu nezbývalo, než blábolící hromádku, které kdysi možná učila na KTF, že porno je vlastně fajn věc, rozčtvrtit na kousky. Ostatně, co taky dělat s člověk bez jazyka a očí? Na polní práce se nehodí, pluh neutáhne a třídit obilí taky neumí. Aspoň psi se budou mít dobře.

Komtur vládnoucí na hradě ze začátku sledoval toto divadlo a cítil zadostiučinění. Po letech nenávisti, lží a ostouzení konečně zaplatí ti, kdo mají dluh. V posledních měsících ale bylo poprav tolik, že jen hrstka obecních blbů a všetečných čumilů jásala, když krev vyšplíchla na hradní nádvoří posypané pilinami. I smrt omrzí.

Duku čekalo upálení. V tom si jsou s Putnou rovni. Po svátku Letnic se připraví hranice, kaplan je vyzve k odvolání, oni neodvolají a řev spolu s puchem páleného masa se roznese po líbezné krajině Čech, kde opět zavládl král, Církev a Pravda.