Krvavé předučení-1.kapitola

Krvavé předurčení - 1.kapitola
                  V jedné opevněné budově sídlil známý spolek nájemných vrahů. "Pane?" Do místnosti vešel muž středně vysoký s tmavými vlasy. "Přišla nám další nabídka." "Ukaž." Hlavní šéf natáhl ruku po šedé obálce. "Hmpf." Odfrkl, když viděl, že jde o vysoce postavenou osobu. "Soudím, že bude mít nejspíše dobré stráže." Šéf zandal fotky zpět do obálky a hodil na stůl. "Zavolej Juunare." "Jste si jistý, pane?" Muž trochu zpochybňoval šéfovo rozhodnutí. "Zcela. Patří mezi mé nejlepší, pro ni to nebude problém dostat se přes hromadu stráží." Muž mlčky odešel, mezitím se šéf usadil do křesla a v ruce tiskl doutník. Vedle něj na stole, vedle složky ležela krabička, kde byla zásoba doutníků.

Ozvalo se hlasité zaklepání. Do místnosti vešla drobná dívka. "Volal jste mě?" Řekla jemným hlasem. Šéf zapaloval doutník a ukázal jednou rukou na obálku. Juunare popošla ode dveří až ke stolu. Vyndala fotky z obálky a prohlížela si je. Vybrala jednu, ze které by mohla postavu identifikovat. Přehla ji a schovala do kapsy úzkých, černých kalhot.
               

       "Vezmeš si?" Šéf natahoval k Juunare krabičku s doutníky a vyfoukl před sebe oblak kouře. "Nekouřím." Odsekla a máchala rukou, aby se nenadýchala kouře. "Dnes podvečer má náš cíl poradu, vrací se kolem deseti hodin k sobě do hotelu. Je na tobě, jestli to uděláš dálkově, nebo přímo, hlavně nenadělej moc škody, dostaneme dobře zaplaceno." "Rozumím." "Teď běž, mám ještě nějakou práci a zavři za sebou." Juunare odcházela z místnosti a udělala jak ji šéf nařídil. Mířila přímo do skladu, procházela hlavní místností sněmu. Uvnitř místnosti byli všichni co pracovali v tomto spolku. Většina z nich byli muži. "Juunare, pojď ke mně. No, tak!" "Jsi tak nádherná!" Byla velmi mladá a tak poutala pozornost všech. Ale nikdo ji nikdy nezajímal, dělala pouze svoji práci.
               

          Bylo už skoro půl deváté a ona rozsvítila sklad. Obrovské množství krabic v poličkách, meče a dýky na zdech ji fascinovaly. Na zádech měla připravený pás na připevnění zbraně. Vybrala si zbraň a tlumič. Chvilku držela oboje v ruce. "Nenávidím zbraně." Její pohled pak upřela na meče. Zhasnula a se zbraní připevněné na páse, odcházela z budovy. Rozhlédla se kolem sebe a pak nasedla na motorku. Přilbu měla málokdy, dnes vyjímečně.
                Přesně pět minut před desátou hodinou, stála na vysoké budově s dohledem na hotel, ve kterém měl podle popisu pokoj jejich cíl. Začala s kontrolou zbraně a nasazováním tlumiče. Měla s tím trochu problém, protože většinu času věnovala mečům a ne zbraním. "Otrava." Odsekla si pro sebe a uchopila zbraň. K hotelu přijíždělo celkem osm černých aut. Postupně z nich vystupovaly lidé. "Tak se ukaž." Řekla a snažila se zaměřit cíl.