Na první pohled, na první střetnutí 1.Kapitola

Rozepsala jsem další knížku, a doufám že u této už zůstanu

„Do háje!“ Rüshi se zamračila a naléhavě podívala do svého batohu.

„Co zas nemáš?“ řekla už s jistým zvykem a sebezapřením Eraisu, už byla smířen za ty roky s tím že Rüshi neustále nic nemá a nenosí školní pomůcky, učebnice, šešity a dokonce i svačiny, ty „náhodně“ nacházela na chodbách a v dětských batůžkách.

„Ale, to debilní kružítko“ Rüshi se rozhlédla kolem a viděla na lavici jedné holky ze třídy kružítko, tu holku neměla moc v lásce. Rüshi se uličnicky pousmála a mrkla na Eraisu.

Ta už jen provrátila oči a vytáhla si rychle Marsku, než se Rüshi vrátí aby jí zase třičtvrtinu nesežrala. Rüshi se se smělým úsměvem vracela od záchranné lavice s uloveným kružítkem v ruce. Už bylo pozdě a tak se vydali k učebně matematiky. Za chvíli se za nimi stejnou cestou objevily spolužačky, jdoucí na stejnou hodinu.

 

„Tak se alespoň hezky pozdravíme, no ne snad?“ zacvrlikala svým jízlivým tónem školní Matematikářka. Žáci se zvedli, někteří rychle polykali svačinu, jiní si chystali věci, jen Rüshi byla v klidu a již teď jemně pochrupovala na lavici. Učitelka hodila na Rüshi vyčítavý pohled a jizlivě pronesla „Slečna Wu, má na starosti něco lepího a tak počkáme až ji to přejde.“ Eraisu kopla Rüshi na nohy a tak se začala vrtět, nabručeně se probrala a otráveně se zvedla ze židle v poslední lavici. Něco si zamumlala a s dovolením si i se zbytkem třídy po svolení učitelky sedla a zase si položila hlavu na lavici. Ve třídě zůstaly stát dvě holky. Jedna z nich… byla Kurisuto. Kurisuto byla už od školky Rüshiina rivalka. Nesnášely se, ale zároveň byly velké kamarádky. Obě spolu neustále soutěžily, ať už v tom která z nich bude mít první oběd, nebo o to která si vezmě větší dezert. Jejich boj byl nekonečný. I teď tomu nebylo jinak Kurisuto byla otravná holka co ji každý učitel miloval, taky se totiž ke každému chovala jinak. Kurisuto stála v první lavici, omluvně se usmívala, její pohled směřoval na špičky a nervózně se se dotýkala ukazováčky. Chvílem je oddálila a pak je zase spojila.

„Tak copak je Kurisutoninko?“ usmála se jízlivě učitelka a sladce na ni pohlédla. Kurisuto ¨začalá s hranou váhavostí povídat. „No..pa-paní učitelko, jen si to představte, já, já jsem se včera učila na verandě a když jsem odcházela, naučená až pozdě večer, tak jsem si tam omylem zapomněla učebnici, odpustíte mi to prosím vás, moc mě to mrzí“ nasadila psí oči a učitelka se na ni lítostivě mrkla a odpověděla „ No, to nevadí, snad se bez ní obejdeš, budeš ji mít s Sawagi do dvojice.“ Druhá holka co stála byla v zadních lavicích, stála jako každý normální člověk „Ano Tsuki? Copak?“ Tsuki se koukla na lavici a hledala pomocnou ruku

„Já se omluvám paní učitelko, ale já jsem měla kružítko ještě před hodinou a najednou se ztratilo“ učitelka jí zjevně nevěřila. „Tsuki… nejenže ty nemáš kružítko ale jsi schopná mi o tom i takhle sprostě lhát! Víš co? Dej mi žákovskou knížku, o tomhle bych rád informovala rodiče!“ Tsuki se zničeně belhala k učitelce a smutně jí podala žákovskou. „Tady máte…“

„Sedni si Tsuki“ učitelka naštvaně nadrápala do ŽK poznámku a hodila ji na Tsukiinu lavici.

„Tak, jelikož jste mě zase zdrželi, no co ještě chceš Rüshi?“ Rüshi se významně narovnala

„No.. já jen že paní učitelko, je to nefér když jste Tsuki dala poznámku a Kurisuto ne…“

Učitelka zapřemýšlela. Vzala Kurusutinu ŽK a už to jelo „Promiň Kurisuto, musím být spravedlivá“

Učitelka si stoupla před tabuli. „Takže.. Jelikož jste se připravili o začátek, budu nejspíš zkoušet..“ třídou se rozletěl rozčílený šum „Ticho! Takže… kdopak nám zopakuje Phytagorovu větu? Co třeba ty Sawagi?“ Sawagi polkla a postavila se, začala rychle lovit v paměti „Ehm… Obsah ..obsah čtverce… em..sestrojeného nad..nad přeponou…rovno.. ehm ne.. pravoúhlého…rovinného trojúhelníku je.. je… je roven so-součtu obsahů čtverců..ehm…“ Sawagi byla už skoro na konci ale učitelka jí vzala ŽK, napsala jedním tahem 5 a vrátila jí ji. Celou hodinu se počítali složité příklady a když zazvonilo, všichni se radovali že už bude oběd a pak už jen výtvarka. Rüshi se zvedla ze židle a společně s Eraisu se vydala dolů do šaten. Kolem nich se hnalo spousty a spousty ostatních dětí, jedno omylem do Rüshi strčilo, ta kluka chytla za límec a zařvala „Kdo si sakra myslíš že seš ty parchante?“

Kluk měl v očích smrt a vyděšeně sledoval co bude dále. Eraisu odtrhla Rüshi ruku a kluk petal pryč. Na obědě byla fronta skoro až k tělocvičnám. „Seru na to, ti uklítaní kretonu půjdou stejnak až po mně.“ S těmito slovy se vydala k výdeji jídel. Přeběhla malou šesťačku úplně vepředu a ta hlasitě protestovala. Rüshi se na ni podívala stylem „Myslíš to vážně?“

A shodila jí z řady. Eraisu, která byla hned za ní se v duchu zasmála dalšímu Rüshiinému přehnánému jednání a vybrala si z ovoce malou hrušku. Rüshi si sedla ke stolu a Eraisu se hned s chutí pustila do jídla. Rüshi Seděla před obědem se založenýma rukama a pozorovala lidi kolem. Najednou se do jejího zorného pole připletla Kurisuto. Mířila k jejch stolu.

„Rüshnuse! Ty krávo, to ji nemohla držet zobák?!“ Rüshi se mile usmála, vzala jeden knedlík a z úsměvem ho srčila Kurisuto za výstřih „Dobrou chuť Kuri“ Kurisuto vyjekla a běžla pryč. Eraisu se zachichotala a plácla si s Rüshi. „Hej! Rüsh za 2 minuty nám začíná hodina!“ Odnesly tácky a běžely do třídy. Tématem dnešní hodiny byla zima. Rüshi celou hodinu jen seděla a pozorovala ostatní. Když měli povědět co jejich práce znamená učitelce. Rüshi ukázala prázdný papír. „Co to má být?“ zeptala se učitelka a chtěla vysvětlení. „No… to je.. to je sníh..“ Učitelka si povzdychla a napsala Rüshi do žákovské 2.

 

Po škole holky neměli co dělat, ani jedna něměla nějaký stálý koniíček, protože většinou trávili čas spolu někde venku. Domů se vracely až pozdě večer takže stejně neměli čas, dneska ale Rüshi navrhla „Půjdeme k nám?“ a Eraisu souhlasila. Holky zalezly do pokoje a cpali se čokoládou. „Uch… už bychom se vážně měli s tím žrádlem krotit…. Bychom mohli chodit do atletiky“ Rozhodla Eraisu

„Si děláš srandu? Co bychom tam dělaly jako?“

„No.. tak do volejbalu!

„ Bych chodila možná tak do modelingu“ prohlásila Rüshi spíš ironicky než s vážností, ale Eraisu to pochopila jinak.

---