Na první pohled, na první střetnutí 2.Kapitola

Tak,  je tu další díl Na první pohled na první střetnutí, Tentokrát trošku drastičtější kapitola, omluvte mě za to, je tu ještě první romantikuš takže píšu z vlastní zkušenosti prakticky celou tuhle knihu

Rüshi s Eraisu odcházeli z poslední hodiny TV do šaten. Kurisuto tam stála a čekal na ně „Čau ty socko…“ pozdravila ji mile a najednou uprostřed šatny dala Rüshi facku a rychlím krokem se chystala odejít. „Doprdele!“ pronesla Eraisu, která Rüshiin hněv znala snad nejlépe. „To si to celkem posrala, jestli vyvázne živá tak bude mít štěstí“ řekl někdo z kluků. Rüshi hodila na zem tašku a Eraisu věděla že snaha zastavit ji je naprosto marná, a tam si jen zabrala nejlepší místo na výhled. Kurisuto, se s Rüshi prala naposledy ve školce a i tehdy přišla o pořádný pramen vlasů. „Ne…. Ne Rüshi to.. to byla jenom… taková.. s-sranda!“ snažila se nervózně odlehčit situaci Kurisuto. Rüshi nemluvila, jenom si protáhla ruce a krk a vydala se ke Kurisuto, ta neutíkala, veškerý odpor byl marný, bylo pozdě na útěk. Rüshi nemluvila jen se blížila ke své „oběti“. Rüshi popadla ohon Kurisutiných vlasů a táhla ji přes půlku šatny, tam ji pustila a pola ji do holeně. Kuri vyjekla a stoupla Rüshi na nohu. „A co jako?“ zeptala se jí ironicky a posměšně Rüshi. Shodila Kuri na zem a dupla jí na břicho. Kuri se převalila na bok a vyplivla kaluž krve. Pak se otočila na Rushi a chytla ji na ruku kterou se jí snažila poškrábat ale udělala špatný pohyb a najednou její ruku držela Rüshi. „Nééé!“ stihla ještě vykřiknout Eraisu ale nic to nepomohlo. Rüshi udělala jedno správné trhnutí a křup. Šatnou se rozletěl Kurisutin křik. Rüshi popadla svůj batoh a běžela pryč ze školy.

Eraisu vzala Kurisutinu mikunu a vysála ze země louži krve. Nepomohlo to, stopy se už zakrýt nedaly protože co nevidět se Kuri zase přvalila na bok a vykašlala další, teď už o něco větší louži tmavé červené tekutiny. Chazaru, kluk který se už dlouho líbil Eraisu právě volal záchranku. Eraisu popadla batoh a běžela ze školy. Věděla že za Rüshi jít nemůže, ten vztek ji jen tak nepřejde, na křižovatce ještě zaváhala ale nakonec šla domů.

 

Druhý den nepřišly Kurisuto s Rüshi do školy. Kurisuto byla jasná, nejspíš trávila svůj čas v městské nemocnici a čekala na rentgen. S Rüshi si však Eraisu nebyla tak jistá, ale předpokládala že je za školou jako obvykle. O přestávce seděla Eraisu sama v lavici a pojídala chléb se šunkou. Po chvíli za ní přišli spolužačky. Sawagi, Tsuki a Poru. „Ahoj Ery“

„Nejsem Ery!“ odsekla Tsaki Eraisu.

Poru se odporně zachechtala a Sawagi konečně přišla s otázkou. „Jakto že není Rüshi ve škole?“

„Já nevím“

Tsuki se zasmála „Ha, a jakot že to nevíš když seš její kamarádka?“

Eraisu na ně decentně zdvihla prostředníček a odešla pryč.

 

Eraisu šla poslední ze třídy ze školy, a neměl kam spěchat, a tak si řekla že půjde pomalu.

Najednou viděla někoho jak jde poklusem směrem ke škole. Eraisu zrudla jako rajče když zjistila že je to Chazaru. „A-ahoj Chazaru..“ Otočil se a nasadil svůj široký úsměv

„Ahoj Eraisu! Já jsem si zapomněl ve škole klíče a tak si pro ně jdu.“

Eraisu byla úplně vygumovaná, jedinné co ji napadlo říct v tu chvíli „Tkanička!“

Chazaru se zatvářil nechápavě.“hm?“

„Eeee, no.. musím si ji zavázat!“ Chazaru se jí podíval na boty. „Vždyť je máš zavázaný..“

„No jo ale eeee musím si je utáhnout…“ vykoktala že sebe Eraisu a začala se sklánět k botě.

„Jo tak!“ vyjuknul Chazaru a usmál se, zmizel ve škole.

„Do háje co to kecám?! Tkanička?! Kurnik šopa! Tkanička?!“ nadala si v duchu Eraisu a začala si rozvazovat a utahovat, a všelijak zpravovat tkaničky.

„Tak, vidím že mise byla úspěšná“ řekl Chazaru a zacinkl klíčema

„He he“ zasmála se připitoměle Eraisu.

„Týjo! Viděla jsi včera tu bitku Rüshi a Kuriny? To bylo fakt něco! Představ si to! Že Má zlomenou ruku“! fakt! Nekecám!.............

 

„Páni.. ten je ukecaném.. a taky rád mele pantem.. ale to mi nevadí,budu ho poslouchat… bydlím blíž než on, třeba mě doprovodí.. a a pak třeba zajdeme do kina, nebo na sushi.. nebo.. Eéé co že to říkal?“

 

……..a on říkal že ti lanýži jsou fakt super!“ dovyprávěl Chazaru a dostal hysterický záchvat smíchu. Eraisu ze jako vždy nezmohla na nic jiného než na obyčejné „He.. he he he!“

Chazaru šel a vyprávěl další a další příběhy. Eraisu z něj nemohla zpustit oči, a tak taky není divu že po pár metrech narazila do sloupu. Eraisu spadla na zem, měla odřený koleno a bouli na hlavě. „Ježiš, co blbneš?! Jsi v pohodě?“ zeptal se jí starostlivě Chazaru. Eraisu měla kolem hlavy pořád andělíčky ale i tak matně rozeznávala že jí Chazara nabízi kapesníček na koleno, než jí došlo že by si ho měla vzít bylo pozdě, Chazaru vzal kapesním a přiložil do na koleno. „Jsi.. jsi v pohodě Eraisu?“ Chazaru se o ni celkem bál ale nedal to na sobě znát.

„Jo.. jo asi jo.. promiň jsem nešika…ježiš..“

„Nejsi, jenom jsi prostě spadla, to se může stát každému... no.. víš, napadlo mně, dneska mám na stadionu v parku trénink baseballu, a tak...“

„ Jasně, přijdu“ usmála se Eraisu a podpořila tak Chazarův stydlivý pohled, který se okamžitě změnil v široký úsměv. Chazaru pomohl Eraisu vstát, za nedlouho byli před Eraisiným domem a museli se na pár hodin rozloučit. „Tak..ve tři na stadionu jo?“ ujistil s eještě Chazaru. Eraisu kývla a odemkla dveře domu. Za dveřma se o ně silně opřela, vydechla a s přiblblým výrazem se sesunula k zemi.

„Er? Co to děláš?“ zeptala se jí její máma, která právě vylezla z kuchyně.

„Ale nic, nic mami??“

„Co potřebuješ?“ řekla už s jistým zvykem její máma která znala Eraisin tón který znamenal že něco chce.

„No... mohla bych jít dneska ven?“

„No, myslím že mohla a s kým? S Rüshi?“

„No, eee ne, s.. s kamarádem“

Mamka odhlédla od sporáku se zvědavým pohledem „jo tak s kamarádem, jo klidně běž, ale kdy se budeš učit?“

Eraisu se zatvářila otráveně „Mám ještě hoďku času“

Mamka olízla vařečku „No, jo ale kdy se budeš chystat? Na rande ti ta hoďka tak, tak vystačí“

Eraisu zvedla obočí „Rande?? ee“ tohle ji nenapadlo

„Tak víš co? Teď se nachystej a učit se budeš večer jo?“ Navrhla mamka kompromis

„Jasně!“ Vískla Eraisu a běžela po schodech nahoru a zmizela ve dveřích svého pokoje.

„fuuu, teď se musím nachystat“ Eraisu otevřela těžké dveře své staré almary co skoro praskala ve švech. Vzala si modré šaty a k nim oranžové punčochy. Zalezla do koupelny. Prohlédla se v zrcadle, pohodila svými blonďatými vlasy a podlouhém přemýšlení o účesu je nakonec jenom pročísla. Obtáhla rty jemným leskem na rty a opět šla do pokoje. Vzala svůj mobil a nacvakala zprávu pro Rüshi

 

Ahoj Rüshi, představ si Chazaru mě pozval na trénink, nechtěla bys jít taky?

 

Vzápětí jí přišla odpověď:

 

Ne

 

 

Eraisu se rozhodla jí zavolat. Ale jen co přiložila telefon k uchu, operátor jí hlasil „Volané číslo je zaneprázdněné, nebo vypnuté, zkuste to prosím později.“ Teď to nechtěla řešit, zkontrolovala se v zrcadle, vzala si svou černou koženou bundu, tašku a seběhla dolů po schodech. „Tak ahoj! Už jdu!“ a vyběhla na ulici. Chazaru pozval až na třetí, teď se to teprve rozeběhlo. Eraisu si sedla na tribunu, a zachumlala se do své šály, Chazaru snad už po patnácté kontroloval tribunu, když zahlédl na prázné tribuně Eraisu zozzářili se mu oči.

Zběsile zamával jejím směrem. Eraisu mu to oplatila a pohodlně se opřela a sledovala jak Chazaru nadhazuje.

 

Po tréninku Eraisu přemýšlela jestli má na Chazarua počkat, nakonec se rozhodla že si stoupne před dveře stadionu a poká na něj. Chazaru po chvíli vyšel i s pár klukama ven a když si všiml Eraisu, zašklebil se a rozloučil s klukama. „Ahoj Eri! Jak se ti to líbilo?“

„Jo, Jo, bylo to super, a to ten tvůj poslední nadhoz byl super a vůbec, celý to bylo skvělý“

Chazaru se zasmál a šel s Eraisu pomalu parkem. Byla už tma. Šli mlčky. Eraisu si po chvíli všimla své plandající tkaničky na kozačce. Chazaru si všiml jejího upřeného pohledu na tkaničku „Počkej, zastav..“ Eraisu se zastavila a otočila se k němu. „Zavři oči“

Eraisu zatajila dech a zavřela oči. Chazaru k ní udělal pár kroků a klekl si před ní na koleno, zavázal jí tkaničku a Eraisu se pousmála, nechala však oči zavřené. Po chvíli ucitila na svých rtech Chazarovi rty. Teď byla moc ráda že ty oči nechala zavřené. Chazaru se odtáhl, Eraisu měla stále zavřené oči. Potichu se vytratil. Eraisu vydechla. Pomalu otevřela oči. Nikde nikdo. Rukou se dotkla svých rtů „První polibek“ zašeptala a pospíchala domů.

Eraisu si cestu domů rozmyslela a s báječnou náladou na křižovatce nezahla a pokračovala rovně k Rüshiinému domu. U dveří zaklepala, nic, tak zazvonila, za dveřmi zazněl rachot a chrastění klíčů. Mezi dveřmi vykoukla Rüshi, vypadala úplně normálně, nic nenasvěčovalo tomu že by byla nemocná. „Tak proč nechodí do školy?“ pomyslela si Eraisu a mile Rüshi pozdravila. Rüshi otevřela dveře a vtáhla Eraisu dovnitř. Beze slova ji přivedla do svého chaosu( takhle s oblibou říkali Rüshiinému pokoji) „Ahoj“ hlesla Rüshi a skočila na postel. Posadila se a naznačila Eraisu že si má taky sednout. Ta neváhala. Bylo jí skvěle, a tak hned všechno Rüshi vyklopila. Ta jen vykulila oči a obě se začali smát. Rüshi Eraisu ukázala své obvázané nateklé zápěstí. „Proto jsem nebyla ve škole, nechtěla jsem aby někdo viděl že mě Kurisuto taky zranila, mimochodem chci za ní jít zítra do nemocnice“ vysvětlila Eraisu a začala zápěstí odmotávat aby mohla Eraisu ukázat zápestí. „Nemusíš si pořát hrát na drsňačku když se stane něco takového, no nic no, zíra ale už příjdeš že jo? Namítla Eraisu.

„Jo, zítra už jo, takže jako obvykle? Sraz v 7.50 před školou?“

„Jasně, jako vždy. Tak já už budu muset jít.“

„Dobře, a půjdeš za Kuri zítra se mnou?“

„Jasně!“ usmála se Eraisu a zmizela ve tmě.

 

---