Na první pohled, na první střetnutí 3.Kapitola

Trošku kratší kapitola, tentokrát směřovaná na Kurisuto a Maikerua

Bylo 7.50 a Rüshi s Eraisu už stály před školou a povídaly si, bylo právě 1. prosince a na obloze už bylo vidět že sníh už dlouho neudrží.

Když školu v 7.55 otevřely děcka se nahrnuli dovnitř. Když Rüshi vešla do šatny všichni ztichli. Tak to bylo vždycky, holky se báli a kluci byli ohromeni. Eraisu zahlédla Chazarua a on zahlédl ji, šli k sobě přes šatnu. „Ahoj“ řekla tichím hláskem Eraisu. Chazaru se zachechtal chytl ji za ruku a šel s ní do třídy, cestou byli vystvováni udiveným i posměšným pohledům, ale bylo jim to jedno. Byli spolu.. Konečně.

Rüshi zůstala ještě chvíli v šatně. Za chvíli za ní přišel její kamarád Maikeru. „Čau kočko“

totiž, o Maikerovi bylo už dlouho všem jasné že je do Rüshi zamilovaný, ta mu ale pořád dávala najevo že je spíš něco jako brácha, rameno na vyplakání a nebo jen vrba.

„Mai, pro tvou informaci, kočka, je takovéto divné čtyřnohé chlupaté zvíře co vystrkuje zadek a pije mlíko, tak mě s tím neštvi!“ Maikeru sklopil hlavu a doprovodil Rüshi do třídy, ta se na něj na rozloučenou široce usmála aby ho potěšila. První hodinu byla občanka, takže si mohla v klidu pospat. Den se vlekl jako by to byl rok, ale konečně i s Eraisu byly na cestě do nemocnice. Zastavili se na recepci chirurgie „Dobrej, sím vás na kerým pokoji leží Kurisuto Kujji?“ procedila mezi zubama Rüshi a podle instrukcí se vydali na pokoj č.9 otevřely jednolůžkový pokoj. „Ahoj Kurisuto!“ zdravila už u dveří Eraisu a Rüshi řekla prosté „Ahoj“

Kurisuto se první zatvářila udiveně ale pak se taky usmála. „Ahoj holky!“ Rüshi si přiunula k posteli židli „Co ruka?“

„Oh..Cool, to na kluky fakt zabírá

„a kdy tě pustí?“ zeptala se ze zájmem Eraisu

„No.. až přestanu kašlat krev, takže počítám tak po výkendu“

„Tak kej, my zas dem“ rozhodla Rüshi a zmizela za dveřmi následovaná Eraisu.

„To byla ale dlouhá návštěva“ řekla polohlasně Kurisuto a zase se začetla do knížky.

 

„To jsme tam moc dlouho nepobyli no...“ namítla Eraisu a pokračovala v cestě domů.

„Nechtěla jsem se tam zdržovat“

„Hej! Ty! Víš že máš 3. prosince narozeniny?“

Rüshi souhlasně zabručela, nezdálo se že by ji to zajímalo.

„Oslavíme to? Napadlo mě že bych ti mohla už teˇříct jaký dárek ti dám!“

„Jakej?! Jakej?!“ vyzvídala dychtivě Rüshi která nesnášela překvapení.

„No... Ty víš že ve městě bude tento výkend, tedy zítra ta nová kapela Stir-Fry, že jo?“

„Stir-Fry?! Opravdu? No nekecej!“

„Fakt, no.. a napadlo mně, že když máš ty narozky...“

řekla tajemně Eraisu a vytáhla z kapsy 2 lístky na zmíněný koncert. Rüshi se rozzářili oči a výskla „Jupí!! jéé Eraisu! To je ten nejlepší dárek na světě! Děkuju!“

Rüshi s Eraisu se hned začali bavit o tom co si vezmou na sebe, když už konečně něco vymysleli byli u Rüshiina domu. „Takže, v kolik k nám zítra příjdeš? Pojedeme tam vlakem ne?“ Ujistila se Eraisu.

„No.. tak v kolik to začíná?“

„Je to od osmi do desíti, a apak je After party“

„Senza! Tak já příjdu tak kolem druhý ne?“

„A nechtěla bys u nás poobědvat?“ navrhla Eraisu

a Rüshi nadšeněně souhlasila.

 

Rüshi vyhrabala z kapsy klíče a šla do obývacího pokoje. „Ahoj Babi“ pozdravila jen ztěží živou starou paní v houpacím křesle před TV pletoucí snad už 4 metrovou šálu, protože nedělala celé dny nic jiného, byla tam prakticky jen proto aby Rüshi nebyla odvedena sociálkou. Babička zabručela a Rüshi šla do svého pokoje. Vyvalila se na postel, ale jen co uvelebila někdo jí volal na skype „Maikeru... hm.. tak ok“ řekla a dala příjmout hovor

„Co chceš?“ Rüshi se posadila ke stolu

„Ehm Ehm...“ Maikeru si důležitě odkašlal a pohodlně se posadil do křesla „Dobrý den, něměla byste zájem, svést se mnou postapokalyptyckém světě poslední bitvu galaxie o poslední energetický zdroj? A nebo Maria?“

Rüshi se zasmála „Hned jsem tam“ Maikeru se usmál a Rüshi ukončila hovor, převlekla se do kalhot a jiného trička a oknem vylezla na strom, slezla dolů, popadla svoje kolo a jela k Maikerovi domů, zazvonila u dveří kde ji přivítala jeho máma, Maikeru tvrdil že Rüshi k němu chdoí protože je jeho děvče, a proto ji měla jeho máma tak ráda. „Ahoj Rüshi, jdeš za Maikerem? Je nahoře“ Rüshi proklouzla mezi dveřmi a vyběhla dřevěné schody a zapadla do Maikerova pokoje „Ahoj!“ řekl nadšeně, Rüshi popadla ovladač od playstationu a začala hrát proti Maikeruovi hru. Jako vždy ji vyhrála.

„Zahrajem si šachy?“ navrhl Maikeru

„Mai, nechtoho, ty chceš zase jen vyhrát“

„Ale poctivě!“

„No jo, ale já nemůžu za to že seš tak strašně chytrej! Kolik je vůbec hodin“

„Sedum“

„Sedum?! Ježiš! Já musím jít domů!“

„Ok, tak jo Tak ahoj!“

„Měj se!“ výskla na rozloučenou do okna, a nasedla na kolo a potmě se vydalal domů.

 

Rüshi se osprchovala a stála jen ve spodním prádle a ponožkách před skříní a hledala co by si oblékla na zítřejší večer, nakonec si vybrala obyčejné tričko a kraťase s černýma punčochama.

Doplahočila se k posteli a spadla. Usla hned jak dopadla na polštář.

---