Na první pohled, na první střetnutí 4.Kapitola

V tomto dalším díle se seznámíme s hed dvěma novými postavami. Hitakarem a Yuukou ;)

„Do háje! Do háje!Do háje! Zaspala jsem! Kolik je?“ Řvala Eraisu z koupelny

„Šmarjá, se podívej sama ne?“ řekla ironickým tónem její 12tiletá sestřička

„Yuuko! Moc mě neštvi! Kolik je?“

„Co já vím?“

„Neser mě!“

„Je 11.15“

Eraisu vylezla hotová z koupelny a usmála se na Yuuku

„Pomůžeš mi s obědem?“

„Jasně! Ale za něco!“

„Za co proboha?“

„Půjčíš mi tvýho křečka!“

Eraisu chytla Yuuku za ramena a význmě se na ni podívala „Můžeš si ho nechat když dohledneš na ty hranolky“

Yuuka se zatvářila nadšeně a běžela dolů do kuchyně.

 

„Ale je hodná že ti pomohla“ snažila se Rüshi přesvědšit Eraisu když jedla své na uhel spálené hranolky

Eraisu se na ni podívala stylem „AYFKM?“ a zaječela „ Jasně! Řekneš jí ,dohlédni na ty hranolky, a tak tam sedí! A tři hodiny čučí jak se pálí“ Rüshi se začala smát a pustila se do výborné smažené makrely kterou smažila Eraisu.

Eraisu v duchu napočítala do desíti aby se uklidnila a pak s úplně novou náladou přinesla do konverzace nové téma „Tak jo, Yuuka umeje nádobí a ten spálenej plech a my se půjdeme vyspat, nalijeme se kafem, a energeťákama ať jsme ready a ve 4 se začnem chystat, v 18.09 nám jede bus „Ty to máš teda zorganizvané“ zasmála se Rüshi.

 

„Ok, takže u jakýho anime si pospíme?“ zasmála se Eraisu a rozložila na postel svou sbírku

„Hoď tam první díly Naruta, to už máme shlédnutý takže nás nebude mrzet když u toho usneme jop?“ navrhla Rüshi, zula si boty a lehla si na jednu stranu postele, Eraisu udělala to samé, za chvíli na ně dolehla únava z jídla a tak obě usnuly.

 

„Rüshi, Rüshi vstávej, už je něco málo po čtvrté“ vzbudila ji Eraisu na pátý pokus

„Mrr, ok, zvedám se.“

Obě zapluly do koupelny, rozčesaly si vlasy a přemýšlely co s nimy.

Rüshi se po chvíli rozhodla „Já si je nejspíš nechám zozpuštěné“

I Eraisu už byla rozhodnutá a už si spínala vlasy všelijakýma sponkama a gumičkou.

„Tak vlasy hotový, teď hadry a deme se namalovat ok?“

Eraisu si na sebe navlíkla bílé tričko s růžovou lebkou, černé rukavice, modrou sukni a síťované punčochy s converskama. Rüshi si oblékla své pohodlné připravené oblečení a obyčejné tenisky, bylo jí jedno jak bude vypadat, chtěla si to hlavně pořádně užít.

Už zase stály v koupelně a líčily se. Když byly hotové, měli akorát tak 30 minut na sbalení věcí.

 

„Rüshi dělej! Za 10 minut to jede!“

„Valím“

Holky vystřelily z domu a běželi na nádraží, vlak jen tak tak stihly

„Pojď, sednem si sem“ rozhodla se Rüshi a otevřela jedno kupé ve kterém byli jen dva kluci asi věku Eraisiiny mámy. Rüshi vypila extra silnou a sladkou kávu kterou jim Eraisu připravila aby vydržely a po krátké pauze se nalily energeťákem. Eraisu si četla knížku a Rüshi zas enoviny půjčené od naproti sedícího pána. „Kdy vysedáme?“ zeptala se Rüshi.

„hm.. asi za 5 minut“ podívala se Eraisu na hodiny a začala knížku bali do batohu, Rüshi vrátila noviny a obě si vzaly tašky a šly předně ke dveřím protože věděly že nebudou jedinné co chtějí vystoupit.

„Počkejté!“ Křičela marně Eraisu na ujíždějící autobus.

„Hm.. tak budeme stopovat, no“ pronesla rázně Rüshi a začala mávat na kolem jedoucí auta.

Asi po 20 minutách jim zastavil jeden postarší pán. Rüshi se naklonila do okýnka a zeptala se „Dobrý den, vzal byste nás ke koncerťáku?“

„Samozřejmě děvčata, jen si nasedněte“

Rüshi mávla na Eraisu, té se do auta moc nechtělo ale o ten koncert hrozně stála a tak se nakonec posadila.

„Tak děkujeme, naschledanou“ řekla Eraisu když je pán vysadil u koncertní síně.

Auto odjelo a ony viděly jen desítkymetrovou řadu na lístky. Eraisu se i s Rüshi prorvala dovnitř ale neodevzdala lístky, zdálo se jako kdyby na něco čekala. Rüshi to nevydržela a zeptala se „Proč tam nedáš lístky? Kam koukáš?“

„Čekáme ještě na Chazarua.“

„Coo? On jde taky?!“

„Je v tom problém?“ zeptala se udiveně a s obavou Eraisu

„No.. já myslela že dneska budeme jen spolu, že to prostě oslavíme my dvě no..“ Rüshi sklopila hlavu.

„Ale však ano, Chazaru se kamarádí s tím zpěvákem, bude tam mt kamarády z týmu, já budu s tebou, ale mám jeho lístek“

„Ufff“oddychla si Rüshi

„Hele! Támhle je!“ Eraisu se zatvářila přiblble a vydala se jeho směrem

Dali si pusu a Eraisu mu dala lístek, pak se vrátila k Rüshi. Dali lístek pokladní, dostaly pásek na ruku a šly dovnitř. „Hele, to je bubeník té kapely!“ řvaly nějaké holky na malého blonďatého kluka poblíž baru.

Všude byl hluk.

„Kolik je?“ řvala Rüshi na Eraisu

„Za 3 minuty začínají, zůstaneme tady, máme dobrý místa!“

„OK“

 

Světla se rozzářily a na pódiu už stála kapela, stála tam ještě kytara a mikrofon. Všichni čekaly až zpěvák nových Stir-Fry vystoupí. Ze zákulisí vyšla postava kluka, měl černou mikinu s kočičími oušky, spoustou nášivek a odznaků. Nebylo mu vidět do tváře. Stoupl si před mikrofon a rozepnul si zip na mikině, pomalu si ji začal sundávat, až jako úplně oslední shodil kapuci a miinu hodil za sebe. Rozsvítilo se svétlo. Stál tak překrásný kluk, měl piersing v obočí a bradě a jizvu pod pravým okem. Usmál se a zařval do mikrofonu

„Tak to rozbalíme! 3!2!1! Jedem!“ A začal zpívat. Celý sál šílel, zpíval úžasně.

 

„...Rüshi! Rüshi! Vnímáš mě?“ Snažila se Eraisu zkontaktovat Rüshi která zhypnotizovaně hleděla na zpěváka. Asi po hodině šílení, zpěvu, punku a tance zpěvák opět promluvil

„Ok, hej lidi! Jste fakt skvělý, a my si teď uděláme tak 15ti minutovou přestávku, takže hybaj kupovat chlast!“ Otřel si čelo a zašel do zákulisí. Rüshi s Eraisu stály před WC, vedle něj byl vchod na pódium. Chazaru právě procházel kolem nich a Rüshi ho zastavila, držela v ruce dva panáky zelené. „Hej, Chazaru, mohl bys pro mě něco udělat?“

Chazaru se zazubil „Jasně, a co?“

„Jak se jmenuje ten zpěvák?“

„Jo, Hitakaru, strašný zvíře, mám mu něco vyřídit?“

„No.. ehm..Víš co? Na.. pošli mu tohodle panáka“

„Jasně“ Chazaru chytl panáka usmál se a zmizel v zákulisí.

„Co blbneš?“ Ptala se jí Eraisu

„Lovím“ řekla jednodušše Rüshi a zatáhla Eraisu zpět do koncerťáku, kde už si kapela připravovala věci. Bylo tam jen pár lidí. Hitakaru zvedl hlávu od kytary, právě za ním šel Chazaru, něco mu chvilku vysvětloval, podal mu panáka a pak se oba rozhlédli po sále.

Rüshi osvrátila zrak a koukala se na své boty. Eraisu se dívala mezitím na kluky.

„Dívej se klidně na boty já ti to budu říkat, No... Chazaru na tebe ukazuje, myslím si že Hitakaru to pochopil, máš to v kapse“

Rüshi se nenápadně podívala na pódium.

Hitakaru se díval jejím směrem, pozvedl panáka a do mikrofonu řekl „Díky“ a panáka do sebe hodil na jeden zátah. Po chvíli začali opět hrát. Rüshi s procpala do kotle a pařila tam, zatímco Eraisu byla s Chazaruem.

 

„Byli jste skvělí! Tady Kunoichu bude CD a trička prodávat u auta a my dva, já a Jaigu se tu budeme někde potulovat, tak se mějte Čau!“ Zakřičel na rozloučenou Hitakaru a kapela dohrála, a dál už se pilo, poslouchala hudba z přehrávače a kecalo. Rüshi ztratila Eraisu z dohledu a tak si šla dát svého „nelegálního“ panáka vodky na bar. „Jednou vodku!“ řekla ženské za barem. Ale někdo s ní nesouhlasil a vedle ní zařval do hluku „Ne ne! Dva prosím, a platím.“ Rüshi úplně ztuhla. Byl to Hitakaru.

Nebyla schopna promluvit, tak si s ním dala panáka usmála se a vytratila se ven. Sedla si na schody a snažila se uklidnit koukáním na hvězdy.

„Mě tak snadno neutečeš“ objevil ze za ní Hitakaru.

Sedl si o schod výš a usmál se na ni „Jak se jmenuješ?“

„Rüshi“ pípla a dál jen mlčela

Hitakaru se zasmál a vytáhl z kapsy cigaretu, strčil si ji do pusy a zapálil si ji.

„Kolik ti je?“ zkusil to znouvu

„15.. teda, chvilku po půlnoci je mi 16, kolik je tobě?“ Vychrlila ze sebe vět Rüshi

„19, Tak teda vše nejlepší“

„Zpíváš nádherně, a na kytaru ti to taky jde“

„Děkuju.. no.. zeptám se rovnou, možná už nebudu mít příležitost..Máš telefon?“

„Jo..“

„A jaké máš číslo?“

„mobilní..“

„Jo, já vím ale jaká jsou čísla?“

„Arabská“

Oba se začali smát, a tím se prolomili ledy.

„Ok, tady ho máš“ Rüshi vytáhla pomuchlaný papírek z kapsy a dala mu ho.

„Fajn, díky, já se ozvu, a.. mohla by ses se mnou vyfotit? Chtěl bych fotku s tou, která mi jako první poslala dozadu panáka“

„No.. tak jo“

Hitakaru odchytil fotografa a fotka byla hotová.

„Tak se, měj“ řekl Hitakaru a na rozloučenou jí zamával.

 

„ Rüshi! Bus nám jede buď teďka za 10 minut nebo za 50 a pak až o půl druhý“

„Pojedeme teďka“ řekla Rüshi a mezitím stále myslela na Hitakara.

„Ty seš z něho úplně hotová co?“ zeptala se s šibalským úsměvem Eraisu.

„ Z koho prosímtě?“

„No z Hitakara, nebo se pletu“

„Vidělas ho?“

„Moc dobře, a tebe taky“

„Ok, já... si myslím že se mi líbí mno..“

„Jupí!“ Zavískla Eraisu

 

---