Jak kocour Bernardýn zachraňoval

Pamatujete letošní zimu? U nás byly takové mrazy, že když jsem plivnul, cinklo to jak skleněnka do důlku.

Horská služba měla plné ruce práce a psi záchranáři oka nezamhouřili.

„Námitka!“

Jasně, máte pravdu, v Brně se bernardýni se soudky nevyskytují. V místních kronikách není o nějakém Bohoušovi ani zmínka. Takže si představte to pozdvižení , když se tu znenadání jeden objevil. Říkal si Bernardýn Leoš.

Náš příběh ovšem začíná v Pifově domácím Baru.

Nejspíš  čekáte, že hned začnu plnit ten záchranářský soudek, ale ještě moment …. Kde mám Chemika?!

Abyste rozuměli, loni o dovolené jsme si občas večer zašli do místní restaurace a tam chlapík za barem míchal nápoje. Nemohl jsem od těch jeho triků odtrhnout oči. A tenhle barman mi dal jednu radu. „Leošku, nikdy se neboj experimentovat.“ To se mi líbilo. Moc.

Doma bývají obvykle ostražití, když si něco hodně přeji, ale tentokrát jsem pod stromečkem opravdu našel obrovskou krabici a v ní „ Mladý Chemik + 300 praktických úloh.“ Bomba!! Mnoho pokusů od té doby uběhlo, barmanovu radu mám však stále na paměti.

Tak čímpak ten  záchranářský nápoj ozvláštníme?

Rum je stará vesta, napověděl mi Mladý Chemik, chtělo by to něco teplejšího. Zvolna jsem listoval v knize. Hm…. 03.Pražíme cukr, 07.Vyrobme si bonbón, 15. Novoroční kouzelná svíčka, 56. Ohnivý prášek, 165. Zkoumáme kvasnice, 192. Pálení žáhy, 208. Vyrobme si mýdlo, 215. Zkoumáme nehet, 300. Čistíme skvrny po pokusech ….

Zavřel jsem Chemika a na čistý list nadepsal 

301. LEOŠKŮV MEGACLOUMÁK. Pak dle vlastní receptury namíchal hrnec ďábelské Ohnivé vody. Pifův Bar se vyprázdnil, Pifčina parfumérie taky a vznikl nápoj výjimečný.

Tak se ukaž.

Ponořený Lakmusový papírek hrál všemi barvami. Zprvu Oranžová šťáva z pomerančů se proměnila ve Žlutou slunečnici, pak spustil Zelený kyselý déšť, zadul Fadrný kyselý dech a než byste řekli „Čáp ztratil čepičku jakou měla barvičku“, papírek zčernal a shořel.

Popílek zlehka dosedl na koberec. Pifčin bílý peršan v tu ránu vypadal, jakoby na něm po požití mé Ohnivé vody tančil celý kmen Siouxů. Až do rána bílého. Tak tohle má grády.

 Přelil jsem nápoj do skla, opatrně, velice opatrně. Zajímavé, už i ta láhev pěkně hřála. Tady je okrasný Deštníček zbytečný.

A rychle hurá na zastávku zachraňovat. Lidé mrzli ukrutně.

Oběhl jsem dvakrát jednu promodralou babku. „Je ti teplo děvče?“

„Zbláznil ses? Ruce i nohy mi mrznou!“

Dobře, nastal čas na můj soudek. Vidím to jako dnes.

Kousek stranou si pokuřuje pan Kaderka. Chválím, správně dodržuje aby na ostatní nešel kouř. Začnu tedy s ním.

„Dobrý den, říkejte mi Leoš Záchranář. Což takhle něco ostřejšího na zahřátí?“

„ No, tak abych neurazil“ pravil soused, který panáčka ještě nikdy neodmítl. Znalecky zatřásl butelkou, krystalky ledu ve vousech mu chtivě zajiskřily, jako pravý labužník ještě potáhl z cigaretky a než jsem ho stačil upozornit ... odzátkoval...... pak už ho obklopily plameny a on pohlédl snad až na dno samotného Mordoru.

Vhůůůů. Khááádhéérkhóó.

Každý přece ví, že při manipulaci s tak nebezpečným obsahem jako Ohnivá voda je třeba být mimořádně opatrný. Ani na benzince se nesmí kouřit.

Vůůůůl.

Úplná Dračí tlama, blesklo mi hlavou při pohledu na parádní fajer co se valil z lahve. Kaderka sice taky umí vyfukovat elegantní kroužky dýmu, ale s tímhle se vůbec nemůže srovnávat.

Z toho Mordoru šel fakt pěkný ohníček.

Původ Kaderkova kožichu byl odjakživa obestřen tajemstvím. Povídalo se že je snad z činčily. Možná z čivavy? Že by Jak? A potom někdo na nástěnku ve vchodu přípíchl tu fotku

Pavilon Antrophos Brno - Lovec z období paleolitu - starší doba kamenná

Neuvěřitelné, jejich kožichy byly od sebe k nerozeznání. Dokonce i ty strašidelné kostěné knoflíky se shodovaly. Bohužel, tuhle hádanku už nerozlouskneme, protože Kaderkův právě plápolal jak fagule.

Kdyby se kožichy sundávaly na čas, máme tu jasného vítěze.

Metál by si ovšem musel připíchnout na košili, protože jeho huňáč ať už činčila nebo Méďa Béďa se právě škvířil na zemi. Vlastně mě napadá, že ještě na jednu rychlostní medaili měl nárok.

Náš soused se vždy pyšnil svým úctyhodným fousem. Byl Marx, Engels, pak kozel a Kaderka. A hele, mžik fik najednou ho neměl. Valná část jeho plnovousu se přiložila za kožichem. Musím říct, hned vypadal mladší a ve tvářích svěží, i ty švejku. Joj toto fajrovalo.

A lidé na zastávce už se sbíhali a přisedali k našemu ohníčku. V dobrodružných knihách jsem četl, že báječné teplo vydává sušený velbloudí trus, ale myslím že Kaderkův fous je ještě mnohem výhřevnější. A cigán Lakatoš vytáhl z cizí kapsy harmoniku a procítěně zahrál „Tiše a ochotně purpura na plotně voníííííí“ a teď všichni „stále voníííí“. Nádhera, i Kaderka se ke sboru přidal a zpíval úplně nejvýš ííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí.

Zahřáli se všichni.

Více zde: http://www.kocourdrapkem.cz/