Na první pohled, na první střetnutí 7.Kapitola

Jupí! Ta tabulka funguje!

Pěkné čtení

Rüshi se v neděli ráno probudila se špatnou náladou. Hitakarovu mikinu pověsila na věšák, a Maikerova medvídka nechala vedle polštáře. Zase zalezla do postele a koukala do blba.

Bylo jí hrozně. Po chvíli vstala a sedl si do křesla ve výklenku u okna. Až teď si uvědomila že přes noc nasněžilo. Zachumlala se do deky a nechtělo se jí nic dělat.

V tu chvíli Eraisu otevírala branku Rüshiina domu. Ona měla očividně náladu skvělou.

Rüshi si jí nevšimla, dál koukala do větví stromu u okna. „Hitakaru...nebo Maikeru?“

Někdo zaklepal na dveře jejího pokoje. Ona to však neslyšela. Eraisu otevřela dveře. Teď si uvědomila že se asi něco děje, když viděla Rüshi jak kouká z okna a pláče. „Ahoj...“

Rüshi neodpověděla „Babička mě pustila dovnitř...“ Rüshi zabručela. „Přinesla jsem ti zelený čaj s citrónem.“ Eraisu vytáhla z tašky papírový kalíšek s čajem a postavila ho nja konferenční stolek vedle Rüshi. „Tak řekneš mi co se děje? Čekala jsem že budeš mít skvělou náladu když jsi včera byla v tom kině.“ řekla Eraisu a sedla si do druhého křesla. „Včera... jsme byli v tom kině..... a když jsme šli zpět, potkali jsme Maikerua..“

„A sakra..“

„Jo.. přesně.. a sakra“

„A kdo u tebe vede? Maikeru? Nebo Hitakaru?“

„Já nevím!“

Eraisu si povzdychla a usrkla si svojí kávy. Rüshi si vzala zelený čaj a taky se napila.

„Budeš se muset rozhodnout, nebo je ztratíš oba“

Rüshi pevně stiskla oči a zašeptala „Kéž by se to nikdy takhle nezkomplikovalo“

„No ale ono se to zkomplikovalo, chceš s něčím pomoc? Napíšeme klady a zápory, Maikeru a Hitakaru co ty na to?“

„Pro mě za mě“

„Ok...“ Eraisu začala čmrkat pravítkem tabulku „Na, tohle vyplň“

„No jo“

 

M: Klady	M: Zápory	H: Klady	H: Zápory
Známe se dlouho	Je jako můj bratr	Je krásnej	Žárlí
Je hodnej	Žárlí	Umí mě rozesmát
Je krásnej		Je hodnej
Umí mě rozesmát

 

„Ale, i tak je to vyrovnaný“ vysvětlila Eraisu a zmuchlala tabulku do koše.

„Asi budeš muset jít s obouma ven, a pak rozhodnout, s kým ti je líp“ rozhodla Eraisu a začala vybírat oblečení na Rüshiino rande „Ne ne ne, to v žádným případě, na to it kašlu, přece nepůjdu s obouma!“ rezolutně nesouhlasila Rüshi.

„Jó holka, to sis měla rozmyslet dřív“ namítla Eraisu a hodila Rüshi

 

černé kalhoty, modré třičko, a červenou mikinu. „První na srovnávací rande bude Maikeru ok?“ Rozhodla Eraisu

„Protože ti nezvedá telefon, půjdeš za ním“ Rüshi se koukala nepříčetně na nachystané oblečení a začala se neochotně oblékat. „Nevím jestli je to dobrý nápad“

„Ale jo, uvidíš, já zatím zůstanu tady a budu hrát na kompjůtru sims ok?“

„Ok“ Rüshi vylezla oknem, sešplhala po stromě a pěšky se vydala o dva bloky dál k Maikerovu domu. Vyšla pár schodů, pročísla si vlasy a zazvonila. Otevřela Maikerova máma „Ahoj Rüshi, jdeš za Maikerem?“ usmála se na ni a utřela si ruce do zástěry.

„Dobrý den, ano, jdu je doma?“ Snažila se o co nejpřívětivější tón

„Ne, bohužel není, teď se stále toulá po venku, asi ho něco trápí, je pořád smutný, a moc nejí a ani nespí, trochu se o něj bojím, nemáš tušení co by se mu mohlo stát?“ zeptala se ustaraně s nadějí v očích

„Ne, bohužel nevím“ zalhala Rüshi rozloučila se, a vydala se do města „Znám jeho oblíbená místa, třeba ho někde najdu“ pomyslela si Rüshi a vyrazila na první místo které typovala že tam Mai bude. Knihovna.

Rüshi vlezla do knihovny a v automatu si koupila čokoládu, ulomila si kousek a šla na průzkum terénu. Hledala ve všech patrech, ve všech se ptala ale nikdo ho neviděl. Vyběhla na mrazivou ulici a zamířila do parku. Tam také nebyl. Sushi bar vyloučila, lunapark, obchoďák a kino taky. Zbývalo poslední místo. Maloobchodní společnost s nábytkem, kam si Maikeru chodil rád číst a nebo poslouchat hudbu. Otevřela dveře krámku a vydala se do oddělení gaučů. Maikeru tam ležel. Měl zavřené oči a v uších sluchátka. Rüshi si sedla na protější gauč a vzala si z reklamní knihovny jednu vystavenou knížku. Čekala až se Maikeru probudí.

Najednou se zavrtěl. Otevřel oči. Sundal sluchátka a začal si je balit do batohu. Povzdychl si a otočil se. Až teď si jí všiml. Tvářil se překvapeně ale znažil se to zamaskovat. Popadl batoh, zvedl se a šel k východu. Snažil se tvářit lhostejně ale moc mu to nešlo. Rüshi za ním vypálila „Mai!“ křičela přes ulici. Maikeru se zastavil mezi uličkami byl k ní zády. „To už se mnou nikdy nepromluvíš? Nebo co?“

Maikeru se otočil. „A to mám dělat jako by se nic nestalo?“

Na to Rüshi neměla odpověď. Maikeru se posadil na zem a opřel se o stěnu. Rüshi se posadila vedle něj. Vytáhla z kapsy čokoládu a ulomila si čtvereček. Převalovala ho v puse a mlčela. On mlčel. Začalo se stmívat. „Mlčíš..já taky mlčím....mlčením nic nevyřešíme...ani omluva by v této chvíli nebyla na místě...nechci tě ztratit...bojím se toho“ šeptala Rüshi.

Maikeru si odkašlal „Čeho se bojíš?“ vytáhl si mentolky, jednu vybalil a strčil si ji do pusy.

„Budouctnosti bez tebe“ zašeptala Rüshi a zavřela oči. Maikeru se zvedl a pomalu beze slova odcházel Rüshi se zvedla „A tímhle to chceš vyřešit?!“ křikla na něj a chytla ho za rukáv bundy. Maikeru se otočil, chytil Rüshi za ramena a díval se jí do očí. Rüshi se dívala zase na něj. „Nedokážu být tvůj kamarád“ zašeptal a po tváři s emu skutálela slza. Rüshi ho přitiskla ke zdi a políbila ho. Maikeru ji objal. „Jestli nedokážeš být můj kamarád, tak jím něbuď, můžeš si vybrat cestu, máš na výběr. Vyber si..“ zašeptala mu do ucha Rüshi a pustila jeho ruku. „A až se rozhodneš, třeba poznáme, co k sobě opravdu navzájem cítíme.“ řekla a odešla do noci. Maikeru se opřel o zeď. Už teď znal odpověď.

Rüshi šla domů. U počítače stále seděla Eraisu. Když ji viděla vypla ho a vyzvídala. Rüshi jí všechno vyklopila. Zula si boty, a lehla si do postele. „Spát“

---