ÚNAVA

ÚNAVA
Kolikrát otevřeme oči a přejeme si, aby se opět zavřely a bděly dál. Jakoby zrcadla rána byla tvořena ze starého skla, které připomíná přítomnost našich opravdových let. Nechut‘ se zamýšlet nás donáší k šílenství! Proč a kde, kdo a s kým?? Ale ono nemá vůbec žádnou cenu zamýšlet se hloubéji, odpovědi se nám stejně nepřipletou do cest a neodpoví naše otazníky života.
Jedno ráno, naše zrezavělá duše zjistí, že není uličky zpět, není už nad čím přemýšlet, jen tím slábnem a hledáním se zamotáváme do našich labiryntů víc a víc.
Vzdát je tím nejsnadnějším řešením, vzdát únavu a přidat boj o další, i kdyby jen jedno, i kdyby to poslední, ráno, kdy naše těla nerezaví a neprosí o klid mysli, poslední ráno, kdy se prohlédnem v zrcadle bez pohlídnutí a vkročíme do ulic s úsměvem prázdné mysli...

_Brevity_