Pravda a mravnost mohou zakládat nové východisko politiky a mohou mít i dnes svou nespornou politickou sílu (V. Havel)

            Už od dětství jsme byli nabádání svými rodiči a učiteli ke slušnosti a pravdomluvnosti. Všichni si pamatujeme tu říkanku:“Kdo lže, ten krade, do pekla se hrabe“. Když si to řeknete při pohledu na dnešní politickou scénu, zdá se, jakoby konec říkanky měl být „a má nahrabáno“. Smutné, ale výstižné. Často můžeme vidět, jak nám politici (nebo celé strany) před volbami „mažou med kolem huby“. Slibují nejrůznější reformy, snížení daní a protikorupční opatření, jen aby získali peníze ale po volbách na svá slova mnohdy a dobrovolně zapomínají.

            Když se zeptám mamky, co si myslí o politice, odpoví mi slovy, že je to jedna velká šaškárna a lumpárna, že lidem slibují, a pak je akorát oberou o peníze. Přihodí ještě pár vybraných slov na účet některých politiků a ta nejpeprnější si nechá pro Věci Veřejné, především pro slečnu Kočí.

            Mnoho lidí s ní tento názor sdílí. Sejdou se v hospodě „na jedno“ a spolu nadávají na českou politiku a na to, jaký má vůbec v Česku význam žít, vždyť nás tu jen okrádají, to támhle v Německu, tam se mají…

 Můžete jen nevěřícně vrtět hlavou, když Rath nosí v krabici od vína jinou sedmičku, než jste čekali. A to je jen špička ledovce. Naše politika jas skrz na skrz prolezlá korupcí a dalšími, ne zrovna chvályhodnými, jevy. Nelze se pak divit, že lidé jsou zklamaní a často znechucení celým politickým děním, že nechají ve volbách zvítězit komunisty. Mě, i přestože jsem tu dobu nezažila, přijde docela smutné nechat je vyhrát potom, co lidé v roce 1989 cinkali klíči a prali se za svobodu. Oni nevyhráli sami, to jen ostatní strany si to prohráli díky svým falešným politikům, neustálému zvyšování daní a lživými prohlášeními. Proto si lidé zvolili pro ně nejpřijatelnější a nejmenší zlo a doufají, že jim komunisti dají pocit jistoty. Ti co nikoho nevolili, teď jen sedí a nadávají, jak mohli ostatní dopustit, aby vyhrála rudá koalice.

            Česko potřebuje silnou osobnost, která by byla přirozenou autoritou s morálními zásadami, které jak se zdá, mnohým politikům chybí. Někdo takový, kdyby byl zvolen, by si získal zpět důvěru lidí. Nedovolil by „velkým rybám“ krást peníze z daní obyčejných lidí a přivedl by do politiky trochu selského rozumu a etického chování. Kdyby se takováto osobnost nenechala nakazit jedem ostatních zmijí, pak by Češi nemuseli říkat, že jinde mají trávu zelenější a byli by rádi v Česku.

            Jsem optimistka s trochu naivním, možná až dětským myšlením ale věřím, že v politice nejsou jen ti špatní, ale najdou se tam i slušní lidé, kterým nejde jen o to si co nejvíc nahrabat. Jen by jich do budoucna, určitě mělo být víc.