Nejsme sami

Znáte ten pocit, kdy na maličkou chvilku jako by uvnitř převzala vládu zelená stránka? Holdstockův bludník není jen iluzí, kterou senzitivní autor vymyslel pro svůj Ryhopský cyklus. Je to něco skutečného, co na kratičký okamžik člověku dovolí soucítit se stvořením, s tichým lesem, stromy ševelícími větrem. Krev se mění v mízu, na malý okamžik je absolutní ticho a obraz Boží se cítí být součástí všeho stvoření.
Nedá se vyvolat, nedá se podnítit. Je to nastavení mysli.
Stejný stav lze zažít i ve skupině, kostelní lavici. Najednou víš, že jsi součástí generací předků, kteří se modlili na stejném místě, vznášely podobné prosby, plakali stejné slzy, zpovídali se ze stejných hříchů a nedokonalostí. Jejich těla se dávno rozpadla. Možná kolují právě těch zelených obrech, kteří dali svého času svou podstatu umělcům pro tvorbu obrazů, soch i oltářů vystavěných k poctě Boží a jeho svatých. Ale modlitby dávných předchůdců stále trvají. Jen na okamžik je slyšíš a tvá vlastní duše se povznese.
Nejsme sami.