Kdyby šlo jen tak přeskočit

Rezignovala.
Přestala hledat.
Přestala snít.
Vždyť to nemá smysl, po dvou měsících se každej vybarví buď jako alkoholik nebo hysterik se sklonem k vydírání.
Pořád se z toho nemůže vzpamatovat.
Je jí z toho zle, když si ho vybaví.
jeho oči – ty zlý oči …
Ten jeho výraz a ty věty, který na ni chrlil.
Otřepe se a zapálí si další cigaretu.
Nasaje lahodnej kouř do plic a kouká na šedivý nebe.
Jakoby vyhasla. Cítí se staře a opotřebovaně.
Chtěla by být stará babička, která má vnuky a u sebe dědu a jen čeká na konec.
Prostě všechno přeskočit a být na konci pohádky.
Kdyby to šlo, přeskočit několik kapitol a mít to za sebou.
Hloupý, co?
Každej se těší na život.
Jak ho bude žít.
Žít …
A já?
Chci končit, chci ho mít za sebou.
Přeskočit na konec knihy života a být stará babička, která měla pěknej život.
Kterou bavilo žít …