Loutka

Proklínám okamžik, kdy do života vstoupila,
proklínám  a přesto za něj děkuji.
Ona sama neví, jak moc mne změnila,
umírám hořím, snad proto, že miluji ji.

Nechápu, nevidím, kde chybu jsem udělal,
jako pták Fénix teď měním se v prach.
Možná snad dostatek lásky jsem jí nedal,
v srdci mém zapustil kořeny strach.

Dala mi okusit jak chutná ráj,
dala mi okusit svou plnou lásku.
Tak volám zotročen: "Muziko hraj!"
Ať tančím, jsa jen loutkou na provázku.